Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart zatím neumí napodobit.
  
Hyena

 Hledání:
 Sekce:
NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI

Zpět na hlavní
    stranu


 O Hyeně: Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres).
[an error occurred while processing this directive]
STRUČNĚ: pondělí 25.2.2002
  • Vládní mluvčí Libor Rouček vyjádřil o víkendu naději, že Visegrádská čtyřka vydrží i situaci po výrocích Viktora Orbána o nutnosti zrušení Benešových dekretů
  • Rakouští aktivisté opět demonstrovali na česko-rakouské hranici, tentokrát mimo veřejné komunikace
  • Britský bezpečnostní expert Keith Hellawell ocenil pokrok ČR v boji proti drogám a ostraze hranic
  • Fiaskem skončila nedělní demonstrace extremistů ve Valašském Meziříčí - neonacistů se sešlo sedm, jejich extrémně levicových protějšků asi padesát
  • V Terezíně se setkali mladí Češi a Němci v Mezinárodním středisku setkávání mládeže
  • Podle meteorologů nehrozí nebezpečí sněhových bouří
  • Počasí Praha: Chladno, občas sněží, na chvilku vykoukne sluníčko a hned se schová
    Žilina: trochu snežilo, potom sa ale oteplilo a vyjasnilo    Miroslav Drkoš

Český rok

Česká zima (z Moravy):
Stojí vrba košatá,
hej hej koleda! [po každém verši]
na ní koza rohatá.
Přišeltě k ní kmotr vlk:
"Paní kmotra, poď dolů!"
"A já dolů nepudu,
ty máš velký zubiska,
natáh bys mně kůžiska."
(Z knihy Český rok, kterou uspořádali Karel Plicka a František Volf vybral Šaman.)

 

Z deníčku Moby Dicka:

Pondělí 25. února 2002
Náměstek Ivoš Kvakoš se důrazně ohradil proti šuškandě, že stále snižuje počet zaměstnanců i nad limit stanovený kolektivní smlouvou: "Součástí zadání Projektu 2002 nebylo - opakuji nebylo - předem stanovené snižování počtu zaměstnanců, ale nalezení rychlého a účinného postupu, jak co nejlépe zefektivnit funkce, činnosti a procesy v ČT. Redukce počtu zaměstnanců nebyla cílem - je pouze druhotným výsledkem projektu."



ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Stupeň atraktivity je padesát na padesát
V politice bylo o víkendu mrtvo. Nastala ta situace, kdy našinec musí vzít zavděk diskusním pořadům v televizi: tam přece jen politikusové vystrčí nosy a občas se dopustí výroku a chudák komentátor pak může naslinit tužku, povysunout obočí a zaujmout stanovisko.
I to bylo dnes obtížné, protože Jana Bobošíková měla v Sedmičce Libora Ambrozka za lidovce a Jiřího Dolejše za komunisty. Ambrozek byl ztělesněním pojmu jalovost a zaujal jen hadí obratností, s jakou se vykroutil z každé konkrétní otázky. Bylo jich hodně. Bobošíková byla ve skvělé formě a věřím, že za párkrát lidé zapomenou na příšerný dojem z její loňské Bobovize, v níž nám připomněla Zelenkovo Politické školení mužstva v jeho nejčistší podobě. Za zaznamenání stojí mj. detail, kdy soudruhovi Dolejšovi předložila papírek s heslem komunistů, s nímž jdou do voleb, NATRHNEME VÁM PRDEL, a požádala ho, aby ho přečetl, že ona to není schopna přečíst. Dolejšovi budiž přičteno k dobru, že nezaváhal a působivý slogan v klidu přečetl.

Ale teď k tomu důležitému: debata se mimo jiné týkala i majetkových doznání a Bobošíková na Dolejše naléhala, aby vysvětlil, jak si soudruzi ta majetková doznání konkrétně představují. Neposkytla mu prostor k úniku, takže ze sebe vysypal skutečné doznání konkrétní představy, jak si to komunisté představují:
Budou chodit úředníci po bytech a sepisovat majetek!
Tak tohle nebylo ani v těch dobách, kdy ve věci spásy světa, přinejmenším části světa, měli komunisté volnou ruku, a vězení eventuálně popraviště plnili vhodným "kriminalfutrem". Toto nenapadlo ani Gottwalda, ani Husáka, ani kůla v plotě Jakeše. S tím vystoupil v únoru 2002 Jiří Dolejš, jemuž bylo sedm v roce, kdy jiní soudruzi pozvali do naší země víc než půlmilionovou armádu složenou z vojáků pěti států. Chvilku před tím ujišťoval, jak se komunisté změnili, jak respektují demokratické zásady - a pak ze sebe vysype, co v nich skutečně je. Soudruh Dolejš je, podotýkám, místopředseda zmíněné strany a člen Zastupitelstva hlavního města, tedy žádné ucho. Je služebně na roveň soudruhovi Ransdorfovi, který prahne po tom, aby nám natrhnul prdel. I když, nevím, co je horší: mít natrženou prdel od Ransdorfa, nebo prosmejčenej byt od Dolejšových komisařů. Co do atraktivity vidím to jako padesát na padesát.


RODINA A PŘÁTELÉ: Krajina ve stylu...jakém?
Hodně záleží na světle, a taky na tom, jak se naučíte na krajinu koukat. Tak kupříkladu Jaroslav Šetelík maloval Prahu ve zvláštním načervenalém, poněkud plochém osvětlení. Někdy vpodvečer, od května do října, se mi Praha mění v "Šetelíka". Jindy zase, když se mraky hromadí do hradů a hor a nechávají mezi sebou úzké prostupy, sluneční paprsky pronikají v úzkých, ostře ohraničených svazcích. To mi připomíná biblické ilustrace Gustava Doré, čeští čtenáři mohou znát výběr těch obrázků z Olbrachtových Biblických příběhů (pokud ne rovnou z vydání Písma, jak vyšlo s kompletním Dorém u Otty v roce 1905).

Ovšem to co jsem spatřil v sobotu nedovedu nikam zařadit. Podotýkám, že z okna vidím údolí Nuslí s mostem, a Pankrác a dál krajinu až někam k Průhonicím. V těchto dnech je počasí silně proměnlivé, jednou svítí sluníčko a za pár vteřin se nebe zakaboní.
Jenže v sobotu, to svítilo sluníčko a pak prudký vítr přitáhnul obrovský černý mrak plný sněhu, pořádně s ním zalomcoval a sníh začal padat, jako by nějací hodně pilní muklové ho nahoře vyhazovali lopatou. To nebylo normální sněžení, spíš to byly boží hrstě vloček o velikosti pivního tácku. A za pankráckým obzorem ostře svítila krajina, jak se ještě koupala ve sluneční záři.

Vypadalo to zcela neskutečně, jako když v nějakém americkém horroru vytvářejí náladu před tím, než z hrobů vylezou zombies, aby nás všechny sežrali. Vypadalo to neskutečně, nepřírodně, namalovaně. Mraky byly namalované, milión vloček Made by Snow inc., a světlo na obzoru, to byly napálené štychy, pět krát po 10 tisících wattech. Běžel jsem pro foťák, jenže než jsem ho našel a spustil a namířil, krajina na obzoru pohasla. Zůstala mi jen jedna jediná fotka, ta co mi uvízla v paměti.
Mám tam hodně takových zvláštních fotek, ale jak je dostat ven?


PSÍ PŘÍHODY: Konečně někdo kápl Bartovi do noty
Pokud jde o květiny pro milostivou paní, to patří návštěvnímu rituálu. Pamlsek pro pana psa, to je spíš sebeobranné opatření. Pes pamlskem zaměstnaný neotravuje, nečuchá a neslintá. Pes otravující, čuchající a slintající může být vyhozen za dveře na chodbu, eventuálně z domu. To má nevýhody. Jakmile je na chodbě, otravuje, čmuchá a slintá na chodbě u dveří a sotva dveře otevřete, je uvnitř. Vyhozen před dům v tomhle počasí namokne, nastydne se, a druhý den kýchá a kašle a otravuje dvojnásob.

Pamlsek, to je jakési výkupné. Jirka s Káťou, kteří k nám přišli v sobotu, přinesli pamlsek, tedy psí pseudokost, jakýsi výlisek z čehosi původně jedlého, co si zachoval i po lisování a tepelném zpracování atraktivitu - pro Barta.

Čekal jsem, že k tomu čuchne a bude otravovat, protože na stole byly předměty, které se co do atraktivity zcela vymykaly jakémukoli srovnání s pseudokostí: sýr a šunka a kuřecí rýžový salát a slané tyčky a oříšky, nebudu pokračovat, protože moje slintání by mohlo porušit klávesnici.
Nic takového. Zalehl a žvýkal tu věc. Žvýkal hodinu, dvě, tři... Drtil ten objekt na piliny. Padaly mu od huby na koberec. Neustával. Byla v tom trochu děsivá posedlost, nebo snad úpornost vodního toku hlodajícího skálu.
Nemohlo mu to chutnat. Podezíral jsem, že nastal "efekt mejdlíčka". Pamětníci se rozpomenou na nejodpornější pamlsek našeho dětství - vypadalo to jako mýdlo, chutnalo to jako mýdlo - a jakmile to člověk začal chroupat, nemohl přestat, protože jakmile přestal, měl v ústech štípavý odporný pocit a ten se dal zahnat jen opětovným žvýkáním mejdlíčka, které bylo sice nechutné, ale pořád ještě chutnější než to, co po něm zbylo v ústech.
Po čtyřech hodinách byl Bart tak zdeptaný, že usnul pod stolem.
Byla to přinejmenším v tomto směru nejúspěšnější návštěva, jakou jsme kdy měli to potěšení přijmout pod naší střechou - zdeptání Barta, to se zatím nepovedlo nikomu.


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Hyena jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.