|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Český rok
Česká zima (z Čech):
|
Z deníčku Moby Dicka: Pondělí 11. února 2002
|
Ono je to všechno samozřejmě nesmysl. Svědčí o tom i čísla. Lidovci - a oni jsou motor koaličního autobusu - ve volbách v roce 1998 nejvíce uspěli na jižní Moravě (6), na severní Moravě (4) a ve východních Čechách. Jinde získali jen jednoho nebo dva poslance. Takže - jestliže se eventuální člen nastávajícího "bloku" objevuje v jižních Čechách na dvanáctém místě na kandidátce, má asi takovou šanci na zvolení do parlamentu, jako já že se stanu římským papežem (jsem řádně pokřtěn). Nejblíž laťce je "blokista" v Karlových Varech (třetí místo). Když to takhle posoudíme, asi dojdeme k názoru, že celý ten skandál byl úplně zbytečný. Kandidáti ODA měli jakous takous šanci, že se jich pár do parlamentu dostane, jen pokud by preference tehdejší Čtyřkoaly byly takové, jako bývaly v dobách, kdy Čtyřkoala budila dojem, že je reálnou alternativou oposmluvním stranám. A to je už jen vzpomínka, jako je vzpomínkou sníh na českých a moravských pláních.
Debata na Primě
Na Primě zase hovořil Martin Říman (ODS) s Vladimírem Špidlou (ČSSD). Hlavním tématem
byl penzijní systém. Martin Říman byl opět ideologicky čistý. Jenom mi ta ideologie nějak
nevychází s čísly. Svobodní, tržně zapojení a aktivní občané mají vzít svůj osud do svých
rukou a na penze si spořit. Z hlediska ideologie to chápu. Jak si ale má někdo spořit - nazývejme to spoření jakkoli, ale fakticky to je spoření - na penzi v zemi, kde snad
neexistuje ani jedna banka bez skandálu, nebo dokonce krachu, a kde je úroková sazba pod
hranicí inflace? Rád bych viděl toho dvacetiletého člověka vstupujícího do
samostatně výdělečného života, který by byl ochoten uvěřit, že desetikoruna dnes uložená do
banky nebo fondu mu za čtyřicet let bude dobrá k něčemu jinému, než k poplakání. Byl by to
asi týpek s jasnýma očima a úsměvem, jemuž se říká prostý.
K ničemu takovému nedošlo. Žádná pochvala se nekonala. Žena pravila, že auto je hnusný, že je jak dobytek, a není divu, protože v něm jezdí čuně jako je náš Bart, a že já nejsem o nic lepší. Moje logická námitka, že proto vezu hnusný auto do servisu, aby ho tam odhnusili, shledána málo logickou.
Odpoledne jsem se zabýval nějakou ušlechtilou činností, když mou pozornost vzbudily
podivné zvuky před domem. Ano - Míša odhnusovala auto, myla ho a luxovala!
Šel jsem tedy dolů a dorazil jsem tam ve stejnou chvíli, jako náš David. Chvilku jsme
okouněli a pak David pravil:
"To je podobný případ, jako mi vyprávěl jeden známý. Najal k nim domů paní na úklid,
jednou týdně. A jeho žena vždycky dva dny před tím, než ta ženská přijde, gruntuje, aby
před ní neměla vostudu!"
Míša nám sdělila, co si myslí o nás a o našem úsudku, a se ženskou, která má po jedné
ruce hadr a po druhé ruce kýbl nemá cenu se hádat.
Šel jsem tedy nahoru a v hnutí mysli jsem umyl nádobí. Pak mě napadlo, že bych taky mohl utírat prach. Ne, neudělal jsem to. Moje provinění přece jen nebylo zas tak veliké.
Jakmile si Míša usmyslela, že umyje auto, nedalo se jí v tom živou mocí zabránit. Bart
se pokusil ukrást hadr. To byl pošetilý nápad bez nejmenší šance na úspěch.
Svou příležitost Bart dostal, když bylo auto čisté zvnějšku i zevnitř: sedadla vyluxována a vytřena, také karosérie omyta, osvěžena a nablýskána. Bart chtěl dát najevo, že se mu čisté auto líbí - a vlezl dovnitř a posadil se na zadní sedadlo a zaujal pozici vítězného imperátora taženého osmispřežím při vítězném pochodu Římem.
Ne, tak tenhle triumf netrval dlouho a hadr se v mžiku proměnil ve zbraň.
Další konfliktní situace měla nastat o něco později.
Nejdříve seznámím s topografickou situací: ke garáži, před kterou se gruntování konalo,
se sjíždí cestou vlásenkovitého tvaru - garáž je tak asi tři metry pod úrovní branky. Od
branky není ke garáži moc vidět, navíc ve výhledu brání větve borovice a tis. No a tak se
chumelím kolem auta a Míša se ohání hadrem, když najednou Bart vystartoval a katapultoval
se k brance. Vidím, že tam obejdují nějací mládenci, měli spoustu řečí a legrací a Bart se
mohl strhat štěkáním a přidaly se k němu od sousedů Sára&Bára a od ob-sousedů Čip. Dumal
jsem o tom, že by možná bylo záhodno, abych se zvolna a uvážlivě k brance přemístil
a zábavu těch mládenců poněkud moderoval, když najednou Míša spustila:
"Koukej mazat, smrade, nebo po tobě skočím a roztrhnu ti držku!"
Byl to klasický ječák rozběsněné ženštiny a málo chlapů mu dokáže vzdorovat. Rozhodně
to nedokázali ti mládenci, co se motali kolem branky.
"No, madame," řekl jsem opatrně, "možná že doktor Guth-Jarkovský by ne zcela schvaloval
tento způsob řešení konfliktu."
"Ten by po tom hajzlovi rovnou skočil!" zvolala žena rozhořčeně. "Copak jsi neviděl, že
si rozepnul poklopec a chtěl našeho Barta pochcat?"
Ne, tak tohle jsem skutečně neviděl. Opravdu bych neměl bez brejlí na tu zahradu
vylejzat. V zásadních otázkách zanedbávám obranyschopnost našeho území.