STRUČNĚ:pondělí 11.6.2001
  • Ředitel Státní veterinární správy (SVS) Josef Holejšovský odhaduje, že řádově několik desítek kusů hovězího dobytka by mohlo být nakaženo nemocí BSE
  • Státy sousedící s ČR zakázaly dovoz českého hovězího
  • Ministr vnitra Stanislav Gross řekl, že někdejší federální ministr vnitra Ján Langoš připustil své "zásadní selhání" ve věci lustrací, celkový počet zjištěných špatných osvědčení podle něho stoupl na 117
  • Už tři organizace Unie svobody podporují Hanu Marvanovou do funkce předsedkyně strany, v neděli se na tom shodlo vedení plzeňské krajské organizace
  • V Makedonii je na kontrole Miloš Zeman u českého kontingentu
  • V Bosně byl zraněn střelnou zbraní český voják
  • Policie přestala hlídat přehradu v Pastvinách u Hradce Králové - během týdne přijala dva anonymní telefonáty muže, který vyhrožoval, že ji vyhodí do povětří
  • Před 59 lety nacisté vyvraždili obec Lidice u Kladna, v neděli se tam konal pietní akt
  • Ministr Dostál na slavnosti v Lidicích připomněl nedávno zveřejněnou skutečnost, že někdejší prezident Zápotocký udělil milost jednomu z lidických vrahů
  • Pět set majitelů motocyklů Harley Davidson se o víkendu veselilo v kempu na Džbáně v Praze, v sobotu uspořádali slavnostní jízdu Prahou
  • Počasí Praha: Pod mrakem, dusno, sluníčko jsme nezahlédli   Petr Kroul
    Žilina: zamračené, teplo až dusno, občas slabučký dážď   Miroslav Drkoš

Pranostika na 11.června, Barnabáše:
O svatém Barnabáši bouřky často straší.
(Z knihy Jana Munzara Medardova kápě vybral Šaman.)


Z deníčku Moby Dicka:

Pondělí 11. června 2001
Hurá! V dnešních mailech byl pokyn, abychom si na intranetových KECECHsami navrhli změny ve mzdách, které mají platit už od 1.7. Program námpředložil doporučené zvýšení, které spočítal z 5 % dohodnutých v kolektivnísmlouvě. Těch pár stovek blikajících v okénku vypadalo pěkně. Nejsemnenasyta, jen jsem stiskl ENTER.

Čistě textová verze Neviditelného psa, vhodná pro PDA, je zde
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Dvě rány egyptské, pardon, evropské
Do nového týdne vcházíme ve stínu dvou ran, které dopadly na sklonku týdne předešlého. První ránu uštědřili nám (a dalším kandidátským státům) Irové, když v referendu odmítli smlouvu v Nice. Právě tato smlouva otevřela (i když ne dokořán) dveře rozšíření Evropské unie. První odezvy v západoevropském tisku jsou rozporné a někdy až legrační. Tak třeba podle britského The Independent hrozí Irům, že budou vypadat jako nejméně vděčný národ Evropy. Ono je možné, že jsou nejupřímnějším národem Evropy a že kdyby se podobné referendum konalo i jinde, divili bychom se. A ještě něco: Jestli skutečně k integraci dojde a my se dostaneme do první vlny přijatých, pak jsem moc zvědav, jak se budou tvářit Češi, až půjde o vstup dejme tomu Rumunů a Bulharů.

Druhou ranou je objevení nakaženého vzorku z údajně šílené krávy. Ještě zbývá naděje, že laboratoř v Tübingen podezření vyvrátí, ale i kdyby se to stalo, na české řeznické zástěře zůstane šeredný flek.
Už se začalo mluvit o odškodnění a o "odpovědnosti Evropy". Jedno je mi ale nejasné.
Už deset let se ví, jak se BSE do organismu hovězího dobytka dostává - v takzvaných krmných směsích, do kterých se přidávají - řekněme naplno - pozůstatky zvířecích mrtvol. V našem konkrétním případě mělo jít o zvířecí tuk přidávaný do krmného mléka. Když se to tedy ví deset let, když se o tom všude mluví a všude píše a omílá s to pořád dokola, proč se to pořád dělá?
Neměli by ti, kteří do krmiva dobytku dávají pozůstatky zvířecích mrtvol dostat místo náhrady natažený frňák?

RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě o vysavačích
Minulý týden jsem tu psal o podomním obchodu s vysavači. Dostal jsem na ten článek několik zajímavých ohlasů.
Čtenář ze Zlína píše:
Nedá mi to, abych se touto cestou nepodělil o svůj zážitek s prodavačemvysavačů. Pointa stejná. Byl jsem vyzván, abych svým starým vysavačem vysálvymezený kus koberce. Poté nastupuje pán s vysavačem, který není jenvysavač. Před vlastním zázrakem vkládá bílou roušku do sacího potrubígenerátoru zázraků. Po zázraku předvádí zaneřáděnou ne již bílou roušku.Bahno místo čiré vody v nádobce.
Nedalo mi to a jednu bílou roušku jsem si vypůjčil pro svůj starý a zjevněneschopný "pouze" vysavač. I po dvojím přeluxování stejného místa auskutečnění zázraku je nebílá rouška zaneřáděná a pán (nositel zázraku) bezeslova balí nářadí bez zjevné snahy vyzvednou další přednosti svého ...

Stonásobně souhlasím!
Uvnitř koberců totiž tak zvaná nanotechnologie funguje už od pradávna. Jsou tam miniaturní stroječky vyrábějící prach, ve dne v noci. Přesvědčil se o tom každý, kdo se pokusil na klepadle prach z koberce vymlátit. Činíval jsem to mockrát, nejdříve coby jinoch na nátlak matky, později coby postjinoch na nátlak ženy. Vždycky to probíhalo stejně: mlátil jsem do koberce, chrchlaje v oblacích špíny. Mlátil jsem a mlátil, duši vypouštěl, až se matce / ženě zželelo juna / postjuna, a vyřkly osvobozující formuli:
"To stačí, už toho nech."
Luxování funguje na stejném principu. A navíc, ty nejhnusnější složky prachu a roztočů se motorickou silou vysavače dostávají do vzduchu a zamořují jej (o čemž se snadno přesvědčíte - vzduch po luxování charakteristicky páchne).

Jistě z výše uvedeného pochopíte, že můj vztah k luxování je... doslova vyhýbavý. Ale někdy jsem vcucnut.

PSÍ PŘÍHODY: Výhody víkendových snídaní
Víkendy mám rád. Bart taky, a odhaduji, že dvojnásob až trojnásob. Vysvětlení je prosté - k pochopení nastíním průběh typického víkendového rána.
První vstávám já, jdu s Bartem na procházku, po procházce snídám. Bart mi u toho asistuje. Koulí očima, slitá na podlahu, mumlá, přešlapuje. Dosáhne toho, čemu říkám desátek - dám mu kousek chleba, kostičku sýra nebo kolečko salámu. Potom jdu dělat něco, na co nebyl přes týden čas.

Mezi tím vstane Míša. Dá Bartovi do misky jeho snídani a sama si připraví svoji. Bart spořádá misku, vyčistí ji do poslední molekuly a pak si jde sednout k Míše, asistuje, koulí očima, slitá na podlahu, mumlá, přešlapuje. Vypadá, že nežral týden. Ustrnula by se nad ním kamenná socha, natož pak žena tak lidumilná, psomilná a kočkomilná, jako je Míša. Bart dostane desátek.

Na třetí pozici zpravidla vstává David. Přijde, uvaří si snídani, Bart mu usedne k nohám, koulí očima...
Kdyby nás žilo tucet pod jednou střechou, Bart by stačil odpředstírat hladového, týden nežeroucího nešťastníka - o víkendu, kdy každý má svůj vstávací režim.

Jistě, že se to nemá. Pes má žrát na místě k tomu účelu vyhrazeném z nádoby taktéž vyčleněné a somrování u stolu patří k nešvarům obzvlášť zavrženíhodným. Stejně jako lezení do postele a kousání do vodítka a hra na Babinského za smrčkem a štěkání na pošťačku a...

Když to tak po sobě čtu, už chápu, proč se vyrábějí porcelánoví psi: jsou pro lidi, kteří chtějí mít i psa, i pořádek.