|
|
O Hyeně:
Tato verze Neviditelného psa navazuje na původní koncepci z roku 1996; autor textů a obrázků je vydavatel NP Ondřej Neff. Odkazy na sekce a jednotlivé rubriky vedou do plné verze NP. Pokud máte zájem o čtení jen této verze psa, zaznamenejte si její adresu do bookmarků (oblíbených adres). | |||
[an error occurred while processing this directive]
|
Jiří Hodač se nikdy neměl stát ředitelem televize. Postoj Rady České televvize tuto radu zcela diskreditoval
Vladimír Mlynář
Z deníčku Moby Dicka
Pátek 12. ledna 2001
Podniková restaurace má několik výhod: Krom desetikoruny, které na každé
porci vyděláme, si můžeme i evidovat pouhou půlhodinu prac. přestávky, i
když jsme tu déle. A pak se tu taky dovíme spoustu drbů: Náměstka za
Cymbucha nebude dělat ani tlachárenský Drahoš, ani Krakoš, ale Kvakoš z
Českých Mektáren. Uvidíme. Nese se fáma, že je dost starosvětský.
Český politický cirkus:
Dnes dostali černouškové ránu. Z původní devítky jich zbylo osm v Radě České televize, a
dva z nich, oba exponenti sociální demokracie, odpadli a v Radě jich zbylo šest. Veřejnost
zaujalo jiné odpadnutí - totiž abdikace generálního ředitele Jiřího Hodače. Abdikace měla
pochmurně elegický nádech, protože Hodač se nejdřív metabolicky zhroutil a poté, tedy dnes,
odstoupil ze zdravotních důvodů. V ústech které jindy volaly s chutí "Pryč s Hodačem,"
zbyla nepříjemná pachuť honu na člověka.
Bezprostřední odpovědnost za to všechno ovšem nese Rada České televize, zejména její tvrdé jádro seskupené podle znalkyně podvojného účetnictví a majitelky televizoru Jany Dědečkové. Rada, ustavená politickými stranami podle hesla "nepotřebujeme lidi nadané ale oddané" (připisováno Vasilovi Bilakovi), zvolila muže, o kterém bezpečně věděla, že vyvolá na Kavkách konflikt a když se konflikt dostavil, dělala všechno proto, aby se zhoršil - naposledy, když odmítla byť i jen jednat o usnesení zástupců občanské veřejnosti. Zatímco Hodač odchází z bojiště sice poražen, ale nepokořen a nepošpiněn, musel bych dlouho přemýšlet, co říci pozitivního o této Radě.
Co bude dál
Teď už nejde v první řadě o televizi a o svobodu slova. Ten spor samozřejmě pokračuje,
Jana Bobošíková dál pobíhá po chodbách a povykuje o výpovědích, ale to už je folklór. Ze
sporu původně okrajového, takřka nicotného se rozrostla zásadní politická kauza a
čtyřkoalice, podporovaná Hradem, jasně nastupuje do útoku. Sociální demokracie - to je,
řečeno s básníkem - opilý koráb, jak jinak, vždyť jaký pán, takový koráb. Zkouška síly se
soustřeďuje na to, jak bude vypadat nový zákon, podle něhož se bude volit příští Rada - kdo
ji bude volit, z jakých kandidátů.
Václavské náměstí, 11.1.2001, 18.00
|
Na místě pánů redaktorů z velína bych koukal, jak se distancovat od tohoto temného proudu protože důvěra v jejich nezávislost rychle opadává. Jistě že není žádoucí, aby byli loutkami v rukou ODS, ale právě tak je nežádoucí, aby byli loutkami v rukou někoho jiného, kupříkladu čtyřkoalice. Připomínám, že před tím jsem varoval už 4. ledna, kdy jsme v referátu o poslední demonstraci psal:
Řečník, člen stávkující redakce, se svěřoval, že slovo "stávka nám nahání husí
kůži". To opravdu nemusí. Spíš naháněla husí kůži mediální manipulace, a taky vtíravá
přítomnost čtyřkoaličních politiků a jim spřízněných "osobností" v prvních fázích protestu.
V té době to vypadalo, že na Kavčích Horách se vrší barikáda, před ním pod palbou
mediálních kulometů se svíjejí oposmluvní kuliferdové - a za barikádu se derou kuliferdové
čtyřkoaliční.
Teď už nejde o tušení, teď už jde o jistotu, tak to prostě je.
Chce se povzdechnout: vidíte, jak fatální důsledky může mít jedna podlost spojená s hloupostí, tedy zvolení nekompetentní rady, a následné zvolení slabého ředitele!
Rodina a přátelé
V klubu Na Lávce v Praze se konala sláva - rozdávaly se tam
Zavináče, ceny internetové Akademie. Mám to potěšení pogratulovat Tomovi Vildovi, autorovi
designu této stránky - vyhrál!
Bylo to napínavé. Už včera mi telefonoval Miloš Čermák, že Tom Vild, tedy výtvarník autor
m.m.j. (mimo mnoha jiného) designu Neviditelného psa, vyhraje Zavináč, a musel jsem
se mu zapřísáhnout, že to neprozradím. Zapřísáhl jsem se. Na Lávce jsem byl o hodinu dřív a
hned jsem se sháněl po Tomovi. Nebyl tam. Čermák mě ubezpečil, že Toma pozvali. Měl jsem
pocit kvočny, které se zaběhlo kuře. Kontakt měl obstarat Petr Matoušek, kde je ten
Petr? "Volal jsem mu, neboj," taktéž mě ubezpečil. Jenže pět minut před začátkem
jeho sebedůvěra v této věci poněkud ovadla.
Bára Štěpánová předává Tomovi Vildovi Zavináče a kytku. Bára váhá: Odpoví mi tenhle divoch na otázku?
|
Velký kámen mi padl ze srdce. Mám Toma rád a věru bych nerad, aby o tu slávu přišel.
Nakonec přišla řada na kategorii "webový výtvarník". Bára Štěpánová, moderátorka večera,
líčila, jak jsou weboví výtvarníci čertovští chlapíci. To na Toma platí. On když sevře
svoji sklenici tomatové šťávy a jak se patří se rozmlčí, krev by vystydla v
žilách i Divokému Billovi.
Zazněly fanfáry, Tomovo jméno přečteno a Tom vystoupil na pódium. Při pohledu na
čertovského chlapíka v motýlku Štěpánová couvá. Jiří X. Doležal ji zde před chvílí harašil
ohnutou o stojan mikrofonu, co může čekat od tohoto exota?
Ale Tom je vlídný exot. Přejímá Zavináče bez extravagancí. Štěpánová se
uvolňuje.
"Můžu se vás na něco zeptat?" osloví nakonec Toma.
"Ano."
"A... odpovíte mi?"
"Ne," praví Tom a se Zavináčem v podpaží - dozajista šťasten - odchází.
Ještě jednou blahopřeju, Tome!