Fialovo vysvětlení je takové, že ODS usilovala o rovnou 15% daň už před více než patnácti lety. Superhrubá mzda vznikla složitým samopohybem v průběhu let a ODS o její zrušení usiluje dlouhodobě, stejně tak jako od roku 2018 prosazuje návrh na zrušení superhrubé mzdy a návrat k 15% dani z hrubé mzdy, jak to bylo ještě v roce 2007. Takto vzato, je to hlasování ve dvě ráno Fialovo vítězství, tím spíš, že až dosud se Babiš návrhu ODS bránil s ohledem na to, že vyvolá sekeru 75 miliard.
Jenže přišla teta korona a svět se změnil a sekera už není v řádu desítek, ale stovek miliard a je všechno jedno. A výsledek? Do příštích voleb půjde Babiš s proklamací, že prosadil snížení daní a tudíž navýšení příjmů obyvatelstva. Fiala bude vysvětlovat, možná že to nechá namalovat na billboardy, že pro to taky hlasoval 20. listopadu ve dvě ráno. Nerozborná jednota tří mušketýrů je v kýblu.
To je výsledek činnosti profesora politologie Petra Fialy. Může mu být útěchou, že média více zaujal výrok maskota ODS, řeporyjského ministra zahraničí a teď i financí Pavla Novotného, že ministryně Alena Schillerová je ubohá estébákova kurvička. To je sice moc vtipné a chytré, ale pochybnosti nad politickým umem profesora Fialy to nerozptýlí. Opozice teď bude kritizovat navýšení sekyry dokonce ne o 75, ale o 130 miliard. A kdopak se o to asi zasloužil? Lidovci a TOP 09 Fialu nezavrhnou. Blechy nezavrhnou psa, na jehož hřbetě se mohou vozit. Ale nadávat mu budou.
Jaký politický efekt si od nočního hlasování Petr Fiala sliboval, tak to opravdu, opravdu nechápu. Efekt v politice je v konečné fázi to, o ocení volič. A ten – eventuální – zvýšený příjem přiřkne Babišovi.
Jdeme takhle lesem, kousek od domů vesnice Březová, jdeme a koukám, Garina se běží podívat na velkého hnědého psa, asi tak sto metrů od nás. Kdepak má pána, rozhlížím se. Asi nějaký houbař, těch je teď po lese hodně (víc než hub). No a jak tak koukám, vidím druhého hnědého psa a třetího a ono jich je osm a dochází mi, že to jsou divoká prasata.
Vrazil jsme do pusy svou fotbalosoudcovskou píšťalku, zadul a Gari i Nora se ke mně hned vrátily. Málo platné, moc dobře vědí, kdy to myslím vážně. Málokdy jsem je chválil za poslušný příchod tak upřímně, jako teď. Zajímavé: za patnáct let, co tady na vsi bydlíme, jsem divočáky takhle zblízka viděl poprvé.
Není o co stát. Snad to není začátek nového trendu.