Takže nehorázně vyděračský dopis předsedovi senátu Kuberovi, co všechno se stane, když pojede na Tchaj-wan, je logická odezva. Kdo leze do zadku, musí počítat s tím, že vstupuje do tunelu, který vede do poroby.
Toto konstatování je nabíledni, zbývá řešit, co s tím.
Fatální chyby se dopustil bohužel už nebožtík Kubera, když dopis nezveřejnil. Černého Petra teď vyfasoval čerstvě zvolený Kuberův nástupce Miloš Vystrčil. Ten veřejnosti sdělil, že věc hodlá konzultovat s ministrem Petříčkem a předsedou vlády. Petříčkova reakce je předvídatelná, ten už v listopadu konstatoval, že eventuální cesta poškozuje zájmy České republiky. Ostatně i toto stanovisko jistě neuniklo pozornosti čínským predátorům a utvrdilo je v mínění, že Češi jsou snadná kořist. Stejnou píseň zapěl i premiér Babiš. Ve shodě se Zemanem varoval, že následky by se projevily v ekonomické sféře. Je tedy otázka, o čem se Vystrčil chce s Babišem a Petříčkem bavit.
Abych navázal na obraz celé té záležitosti, postaví se k ústí tunelu a bude volat: Co myslíte, mám tam jet?
Má ovšem pravdu, že dopis mění situaci a že už nejde o nějakou cestu někoho někam, že jde o přístup jednoho státu k druhému a že jde o suverenitu. Je teď na něm, zdali ji bude hájit, anebo zda se coby představitel státu zachová, jak je v kraji zvykem.
Křeček u Okamury
Byl to fakt pech, že Filipa odvezla houkačka (přejme mu brzké zotavení) a že Stanislav Křeček musel převzít jmenování ombudsmanem ausgerechnet od Okamury. Měl si k tomu Filipovi vlézt do houkačky a hodit se marod.
Opravdu nejsem host v tom domě v obci Zvole. Bydlím tam, letos to bude už patnáct let. Teď mě napadá, že je to dokonce stejná doba, co je Gari s Norou na světě – když 6 a 9 let sečteme. Takže když přijdu domů, dejme tomu večer, nejsem host. Jsem pán, který přišel domů.
Tak se stalo i včera. Myslíte, že mě ty potvory uvítaly? Ležely na křesílkách, tloukly špačky a jen maličko zvedly hlavy, jako by se chtěly podívat, kdo to sem sakra zase leze. Čili mě ne-vítaly. Mě, ne-hosta.
V zájmu pravdy ale budiž řečeno, že maličko tloukly konečkem ocásků. Což by se dalo interpretovat jako bouřlivé vítání. Ovšem s notnou dávkou fantazie a dobré vůle.