Mělo to být už dávno
Pomníková válka skončila, připomenu, že jde o pomník maršála Koněva v Praze 6. Opakovaně ho někdo na protest vandalizoval, Praha 6 se rozhodla ho trapně zarouškovat a nakonec, tedy ve čtvrtek, se zastupitelé rozhodli sochu přesunout do muzea a na jeho místě vybudovat pomník hrdinů. To je rozhodnutí rozumné důstojné a je jen kupodivu, že k němu nedošlo dříve. Praha 5 prožila něco podobného před dvaceti lety – na náměstíé Kinských stál jako památník osvobození tank. č. 23, sochař David Černý ho na protest brzy po převratu natřel na růžovo, a už v červnu 1991 byl tank odstraněn a dnes je na náměěstí krásná fontána uprostřed parku. Při té příležitosti mohl být odstraněn i sovětský maršál. Stane se to tedy až teď a dobře, že se stane.
Angažmá Miloše Zemana ve prospěch čehokoli, co se týká Kremlu, je pozoruhodné, ať je to podpora anekse Krymu anebo pomník armádního velitele, který k nám přivedl armádu, aby si zemi podrobila na bezmála polovinu století. To se jistě dalo čekat, stejně jako vystoupení viceprezidenta Ovčáčka a bojovného pořád ještě sociálního demokrata Foldyny. Konaly se i demonstrace, ta poslední právě ve čtvrtek, kdy zastupitelé Prahy 6 o věci jednali. Je až kupodivu, jak malá byla účast. Když to bez předpojatosti domyslíme, ona to byla opravdu dobrá příležitost k předvedení svalů. Přinejmenším ve starší generaci přece jen přežívá povědomí o osvobození a málo platné, z většiny republiky vyhnali Němce Sověti a krvavě za to platili. Jako chlapeček prvňáček jsem taky nosil květiny na hrom sovětských vojáků, pohřbených na hřbitove ve Slapech – ztratili tam životy, když už válka skončila, úplně marně, zbytečně. A kolik jich bylo! Takže tyhle pocity tu přežívají a znovu: je až kupodivu, jak málo lidí přišlo podpořit Miloše Zemana, kterého zvolila většina voličů.
Detail na konec. Pátral jsem, kde ta demonstrace kolem Koněva je, protože jsem si tam chtěl pořídit nějaké dokumentární fotky. Magistrát na svých webových stránkách má speciální oddíl oznámených a zakázaných demonstrací. Povolených je šest hustě popsaných stran wordovského dokumentu. Přehled zakázaných shromáždění je stručný: není tam žádné.
To jen jako připomínka těm, kdo povykují o totalitě a borcení demokracie u nás.
Čtěte
digineff.cz. Navštěvujte
facebook.com /Digineff.cz
Opět sršni
Není zcela známo, jak se to stalo, avšak stalo se to. Vyletěli sršni a poštípali Noru i Gari. Předpokládáme, že za to může Gari, že někde čmuchala a řekla si, hele žlutej brouček, já si s ním pohraju a on to byl sršán. Každopádně nakoupily obě.
Výsledek? Gari se tvářila jako by nic a hned po návratu domů vyplašila v křoví kosáka. Nora se klepala celé odpoledne. Vzal jsem si ji v pracovně na kanape a chlácholil ji. Už jsem myslel, že jsem ji zklidnil, ale pak utekla ven na zahradu a schovala se v křoví – má tam místečko vedle dětského domečku. Holt, jsou to psí psychiky neboli psíchiky.
