![]() |
To ale taky není proboha žádná interní informace! Je to čistě moje konstrukce, vycházející z faktu, že tak se to už u nás dělá. Někoho napráskat, třeba na policii nebo v Bruseli, jako to dělají Piráti… a výsledek se dostaví. Neříkám že úspěch. Moc dlouho bychom se museli bavit o definici pojmu úspěch.
Mimochodem, ty sklony Pirátů k udávání jsou pozoruhodné. Já si vždycky myslel, že piráti byli ti chlapíci, co se zákonu vyhýbají, ale tihle piráti se ho drží jako máminy sukně.
![]() |
![]() |
Gari má svoji misku, Nora má svoji misku. Každá dostává svoji porci – mezi námi, Gari trochu větší, protože víc lítá a jsou jí vidět žebra, až je to pro ostudu, že ji snad trápíme hladem. Netrápíme, to ona všechno vylítá.
Tak se stane, že nasypu do misek, Gari se vrhá k té své, a kdepak je Nora? Stojí na zápraží a zadumaně hledí k obzoru. Pak zkoumá nějakou květenu. Pak se zaposlouchá do bzukotu včely.
“Pojď papat, nebo ti to sežere,“ volám, ale nedbám.
Jdu zkontrolovat situaci. Fakta potvrzují moji prognózu. Garri už je v půlce Nořiny misky. Rvu ji od misky pryč. Přichází Nora. Na dně její misky zbývá pár granuliček.
Musím dát novou dávku. A Gari? Ta se na mě dívá vyčítavě:: ta potvora dostala dvakrát!
A to je situace k řešení, nemyslíte? Kdy oba mají pravdu?