V takové situaci jsme. Načež došlo k pokusu o svržení Babiše zdola, tedy na základě videa natočeného špionážními brýlemi na chodbě soukromého bytu duševně nemocného člověka, načasovaného na politicky citlivé datum 17. listopadu: tehdy jdou lidé do ulic jaksi samovolně a teď byli povzbuzeni organizací Milion chvilek pro demokracii a štábem organizátorů vybavených předtištěnými letáky DEMISE. Výsledek?
Popularita Andreje Babiše stoupla podle posledních výzkumů o 4 procentní body. To jsou ty paradoxy, pane Vaněk!
Já si myslím, že není daleka doba, kdy majitelé pravdy usoudí, že je to s tou demokracií špatné a že její nejslabší místo je veřejnost a vůbec nejslabší jsou volby. Veřejnost je totiž pomýlená a v preferencích a následně v volbách volí někoho úplně jiného, než koho by jim poradili lidí mnohem chytřejší a do světa rozhleděnější a vizemi více obdaření.
Demokracii zatím nikdo neruší a tudíž se dá předpokládat, že proces bude pokračovat, říká se tomu polarizace, a není to vůbec nic dobrého, co by společnosti jako celku prospívalo.
První fáze, otevření očí. Otevře je Nora. Tak to bývá, jakkoli je to proti jednoduché logice – ten kdo jde spát poslední vstává první. Gari vždycky jde spát první a vždycky vstává poslední.
Nora otevře oči, pak se posadí a zavrtí hlavou. Protože má visací uši, lítají při tom vrtění kolem hlavy a plácají. Zní to nějak jako ple – ple – ple. Pak se dlouze protahuje. I to je zajímavá součást rituálu. Obě dvě, jak Gari, tak i Nora, mají opravdu pružné hřbety. Nicméně obě, jedna jako druhá, se ráno velmi důkladně protáhnou. Následuje poslední fáze. Nora obejde postel, posadí se a hledí. Moc dobře ví, že není slušné někomu cpát čumák do obličeje. Sedí tedy a hledí.
No jo, Noro. Však já už jsem taky vzhůru. Jenom mám ty oči zavřené, ale tvoje ple – ple – ple jsem slyšel moc dobře.
A Gari? Ta má zavřené oči a čeká, až se zezdola ozve zvuk sypání granulí do misky. Pak to vezme střemhlav po schodech, to je zase její rituál.