Na vině současné bídy je český stát, který není schopen za rok vyšetřit kauzu účetnictví jedné hospody, dovolím si opakovat svoji mantru. Že šlo o podfuk je jasné od začátku, stejně jako je podfuk čerpání nezdaněných peněz z korunových dluhopisů, a volí takového člověku jen ten, komu podfuky nevadí. Trestný čin je nutno prokázat především studiem dokladů a pak není podstatné, zdali je Babiš junior švýcarský občan a mentálně hendikepovaný. Toho není schopna policie a státní zastupitelství jakbysmet. Nabíledni pak jsou spiklenecké teorie, napadá mě hned jedna, že tenhle bordel někomu velmi dobře vyhovuje a že ty tisíce lidí s předtištěnými papírky DEMISE hrají roli chóru v obřím loutkovém divadle.
Společnost je bezesporu rozdělena. Ta polarizace se nyní rýsuje velmi bizarně: na jedné straně jsou ti, co mají pravdu ale mají málo voličů a na druhé ti, co nemají pravdu a zato mají voliče. Háček je v tom, že to hlásání pravdy nějak ty další voliče nepřitahuje.
Mám Vánoce s předstihem, v nakladatelství Plus mi vyšel sci-fi román Rock mého života. Vychází podruhé, s obrázky Martina Zhoufa. Patří do mého Arkadského cyklu (ale je to samostatný příběh, není to ikstý díl něčeho!), to znamená že hrdina – vypravěč je Kuba Nedomý, jeho kamarád je kyborg Dědek Čuchák a společnice je wudangská bojovnice Su Wang-li, mistr meče Třpyt rosy. Pak tam jsou ještě robotičtí ninžové a neformální tým, ten nasypal ninži do Londýna a ti tam zmasakrovali muslimské teroristy a byl z toho docela poprask. Konečně jsem se rozhoupal a teď už definitivně píšu další román do série. Jmenuje se Ultimus, vyjde příští rok a na Rock mého života volně navazuje.