Katastrofální nedostatek viditelných tváří dopadá zdaleka nejen na sociální demokracii. V této straně se ovšem snoubí s dalším nedostatkem, totiž čitelného programu. A zde nezbývá než opakovat to, co bylo mnohokrát vyřčeno. Sociální demokracie se potácí mezi koncepty lidí, kteří mají prst na tepu doby a vědí, kudy se valí nelítostný historický proud ovlivňovaný průmyslem 4.0 a na něj navázanými společenskými změnami likvidujícími stereotypy pojetí rodiny (atd. - zde bych mohl pokračovat v podstatě do nekonečna), a lidí kteří vstávají v pět třicet a dělají osm hodin denně plus přesčasy a neděle a těm jsou stereotypy putna. Jenže právě oni se od partaje s kořeny do devatenáctého století odvracejí k politickým žabákům, kvákajícím snadnou nápravu teď tady a ihned.
Není to jen problém české sociální demokracie, na který se může s mírným zájmem a pobaveným úsměvem dívat ten kdo volil někoho jiného a celý pan Hamáček se mu může vycpat. Je to problém sociální demokracie celoevropsky. Pokud jde o nás, političtí žabáci se musí nejdřív diskreditovat a tím přimět lidi k návratu k seriózním firmám. Bohužel, ta diskreditace mnohdy znamená devastaci a z té je pak návrat velmi obtížný. Proto přejme kompaktnímu Hamáčkovu týmu úspěch. Zánik sociální demokracie není v zájmu této země.
Už jsem tu o tom smradu psal. Není podobný žádnému jinému běžně se vyskytujícímu, není to ani mršina, ani hnůj, připodobnil bych to ke zkaženému magi koření. Včera jsem s Garinou a Norinou šel po cestě a najednou mě to udeřilo do chřípí. Tady to je, řekl jsem si. Holky běžely napřed a já čenichal vlevo vpravo od cesty a nic nevyčenichal.
Později na louce pejskové běhali a hledali myšičky a ten pach mě pronásledoval dál. Najednou tu byl! Opět jsem pátral po zdroji, pátral a nic nevypátral.
Nakonec jsem se ale ke zdroji dostal, byl to úžasný objev: měla to Gari na zádech!
Zatracená vopice. Kde k tomu přišla, kde se v čem vyválela? Ona ví, ale nepoví.