Zajímavé na tom všem je ale to, že nejde jen o českou sociální demokracii, tyhle strany i jinde v Evropě dostávají stejně napráskáno. Obvyklá reakce: je třeba táhnout za jeden provaz. Potíž je v tom, že nikdo neví, kde ten provaz je a za jaký konec ho vzít.
Ani konzervativně smýšlející občan by ze situace neměl mít potěšení. Sociální demokracie fungovala jako stabilizující faktor ve společnosti. Stahovala obecnou nespokojenost veřejnosti do rozumných řečišť a zamezovala tím záplavám. Obecně vzato má významnou zásluhu na vzestupu životní úrovně a na tom, že dělnické vrstvy přestaly být zdrojem zásadního neklidu. Teď, kam oko dohlédne, se sociální demokracie vytrácí ze scény. Nevznikne žádné vakuum. V Bavorsku hrozivě posílili Zelení. Vznikají radikální levicové formace hlásající programy daleko za hranicemi divokých komunistických představ. To vše na pozadí obrovské konjunktury, nulové nezaměstnanosti (mnohde) a dlouhotrvajícího míru. Co z toho vzejde, neví nikdo, ale až se to stane, budou všichni poukazovat na to, že to bylo nevyhnutelné.
V neděli odpoledne mrazy polevily. Nastal čas na drobné domácí práce kolem chalupy. Uklidil jsem dřevník, nařezal nějaké to dříví a naštípal pár polínek do krbu.
Gari, ta nikdy se mnou nepracuje, zato Nora, ta pomáhá. Nosí klacek, žvýká šišku, občas se postaví někam, kam dopadají polínka a tak podobně. Nora je pomocníček, Nora je starostlivá o rodinu a o chod domu.
Nesmí ale mrznout. Ono sice nemrzlo, ale mohlo by...