Mimopražským čtenářům se omlouvám, přece jen jsem Pražák rodem a tedy hlavní město mě mimořádně zajímá. Z prvního povolebního týdne dva postřehy: Jan Čižinský, jen co jsem stačil zaznamenat, dal už první den tři interview, z toho jeden velký v rozhlase. Ve všech opakoval, že dostal nejvíc hlasů (tudíž vyhrál), ale na postu primátora netrvá. Akcentuje rychlost a věcnost jednání k ustavení koalice a nabádá k povznesení nad stranické půtky. Sympatické? Ovšem, dokonce až prvoplánově sympatické, mluví ze mě otrlý glosátor politiky posledních třiceti let. Ale ono to prvoplánové většinou funguje. Předvídám – slyšíme příštího primátora hlavního města, až se ti Hřibové mezi sebou vypinoží a vymlátí, což říkám já, nikoli pan Čižinský. Mimochodem, má mé sympatie od té doby, kdy navrhoval, aby se důstojně pohřbily mrtvoly vystavované na exhibicionistické výstavě Bodies. Hauzírovnání s mrtvolami je opovrženíhodné a má to paralelu v označování pornografie jako příspěvku ke studiu obecných mravů.
Druhý postřeh, také má co do činění s Čižinským. On naprosto odmítá spolupráci s ODS a všemožně poukazuje na to, že je prolezlá pochybnými existencemi, které čekají na příležitost. A tu to máme. ODS ztrácí koaliční potenciál, jako ho má omezený hnutí ANO. To jsou ty paradoxy! ODS striktně odmítla koalovat s ANO, protože šéf se dopustil švindlu s dotacemi před iks lety. No a teď má táž ODS problémy s koalováním, protože je v podezření, že začne dělat podvody, jakmile k tomu zase dostane příležitost.
Ono totiž to odrážení ODS ode dna se vším balastem kolem dokola plyne hlavně z toho, že opoziční partaj kmotři nepotřebují, jelikož jim není nic platná. Začne být zajímavá u penězovodu. Sociální demokraté se v Praze drželi peněžního prsu až do hořkého konce. Teď se pan Poche může s panem Březinou odebrat na politický Žalov a vykvílet se tam ze svého hoře. To se ví, že šíbři sledují výsledky voleb velmi pozorně a dlouho nepoužitá telefonní čísla v adresářích zůstala!
Shrnuto: Jan Čižinský, který dostal Prahu 7 z bláta, se k primátorskému řetězu Prahy nežene. Stojí o něj pan Hřib, který sám sebe charakterizuje je lékař – jako člověka, který lidi neléčí, ale zabývá se zlepšením systému. Co k tomu dodat?
O víkendu jsme byli u kamaráda na jeho chalupě daleko, daleko za Rumburkem. Velkolepá výprava, včetně kompletního psího osazení, tedy včetně Gari a Nory plus výbava, pelechy, mističky, pytel s granulemi a pár dalších drobností. On ten kamarád má taky pejsky, dva chrtíky. Ti zůstali v Praze.
Přijeli jsme (měli jsme klíče, kamarád přijel později) a naši pejskové hned… čmuchy čmuchy, vyčmuchávali chrtíky. Ti tam měli v kuchyni taky pelechy, tedy, chrtíkovské minipelíšky. Ty jsme uklidili, na psí kanapíčko natáhli naši deku, vše upravili a od té chvíle patřila kuchyň Garině a Noře.
Je mi jasné, že příště, až kamarád přiveze chrtíky, hned vpadnou do kuchyně a hned … čmuchy čmuchy, kdo se nám tu válel na našem kanapíčku?
Jako v té pohádce o Zlatovlásce. Čichám čichám člověčinu, koho tady babo máš?