V Salzburgu se sešly evropské špičky a jednaly tam jednak o migraci, jednak o brexitu. V obou případech bezvýsledně.
Babiš pak novinářům opakoval svůj příznivý náhled na Egypt. Odtud žádní migranti nepřicházejí. Dodejme důvod: po celoevropských nepokojích zvaných arabské jaro (termín poblázněné evropské žurnalistiky) vyhrál v roce 2012 islámský fanatik Mursí ve volbách. Armáda vyvolala převrat a od té doby vládne v Egyptě vojenská diktatura pod taktovkou as-Sisího, který masivně zavírá a popravuje. No a tu to máme, teď zaujměme zároveň racionální a zároveň morální stanovisko. Každopádně z Egypta migranti neproudí.
Dále Babiš mluvil o nutnosti dohody se severoafrickými státy. I to je názor spadající do oblasti názorů rozumných. Ono to ale jenom po dobrém nepůjde. Dosavadní praxe nepřijímat navrácené aspiranty na azyl musí skončit. Je jediný důvod, proč ještě neskončila: politický tlak jednoho proudu evropském politiky, který má momentálně v západní Evropě navrch. Tento proud znemožňuje efektivní tlak na severoafrické země – přičemž snad s výjimkou Tuniska se tam o demokracii nedá mluvit.
Andrej Babiš byl ve svém vyjadřování po návratu ze Salzburgu opatrný. Nechtěl se zřejmě uříct, jako se uřekl v kauze sirotků paní Šojdrové.
V pátek musí kvůli tomu paní Šojdrovou přijmout.
Je to krutý trest za jedno uřeknutí.
Sršeň ten, nebo ta sršeň? Učenci se nejsou schopni dohodnout ani v tomto punktu. Zdá se však, že exemplář právě tohoto druhu hmyzu mě seknul nejdřív do tváře a pak do krku, stalo se to letos v létě a já z toho měl polízanici ještě čtrnáct dní. Domníval jsme se, že ten agresor byl vosa, napadnul mě půl minuty poté, co jsem nastoupil s Gari a Norou na pouť po jednom z našich obvyklých okruhů.
Včera jsme také takto putovali a potkali jsme pána a paní s pejskem, občas se takto potkáváme. Nesli štos podomácky vytištěných plakátů, vyvěšovali je po lese: bylo to varování před útočnými sršni, mají hnízdo ve vykotlaném stromě u jedné z cest. Takže ne vosa, ale sršeň? Přitom onehdy jsme v rádiu slyšel výklad, že sršeň divoce vypadá, ale neútočí a není důvod se ho bát. No tak to vidíte: důvod bát se najdeme vždycky.