Případ nápadně připomíná metanolovou aféru, která propukla před šesti léty. Tehdy důsledkem pití falšovaného alkoholu zemřelo padesát lidí a desítky dalších byly hospitalizované. Policie tehdy jednala velmi rychle, zdroj otravy našla po dvou týdnech a hlavní viníci dostali doživotí. Také v tomto případě už první podezřelí jsou pod zámkem.
Rozdíl na první pohled patrný je v tom, že alkohol je droga u nás kulturně přijatelná, šlo opravdu o záměnu etanolu a metanolu, záměnu záměrnou a tudíž o nepochybný kriminální čin. Užívání takzvaných drog je v právním nejasnu. V podstatě je zakázáno šmahem, nicméně sevření se uvolňuje. Je zřejmé, že trvalá kriminalizace konopí je neudržitelná a je to jen otázka času, kdy zákonodárce povolí. Do našeho parlamentu vstoupili Piráti, přitom se od nich dalo čekat, že v tomto směru vyvinou větší iniciativu. Ta ovšem není přesvědčivá a i to dokresluje dojem, že po bouřliváckých projevech jsou jejich výkony spíše mdlé než efektivní.
Poslední aféra by jim mohla dát prostor k zaujetí jasného stanoviska, pokud nějaké mají. Nebezpečná droga se – podle zveřejněných zpráv – někdy tváří jako marihuana. Kdyby byla marihuana legální, byl by takový zájem o napodobeninu s nebezpečnými, v krajnosti až smrtelnými důsledky? To je otázka, která jistě stojí za diskusi a ta by se dala čekat právě od Pirátů.
Debata (která navíc nenastala) určitě nebude mít žádný vliv na aktuální aféru. Rozhodně je dobře, že se policie obrátila na veřejnost a místo strašení a vyhrožování se snaží informovat a varovat. Piráti jsou zatím neviditelní. Mají jiné starosti, je před volbami a to je čas na slibování, nikoli na debatování.
Klasický to jev, kočka na stromě. Dvakrát v životě jsem tahal kočku dolů, jednou úspěšně, podruhé neúspěšně – bylo to v zimě, mrzlo až praštělo, já za ní lezl a ona přede mnou prchala a vylezla tak vysoko, že už jsem za ní nemohl. Chodil jsem kolem toho stromu (za ohradou Hlavního nádraží) několik dní, choulila se tam mezi holými větvemi, až tam jednoho dne nebyla. Občas si na ni vzpomenu, jako třeba teď.
Kočka kterou jsme našli s Gari a Norou na stromě, ta určitě slezla, sotva jsme vytáhli paty (dohromady deset pat, uvědomuju si!). Ani se moc nebála. Pejskové ani moc na ni nedoráželi. Bylo to takové klidné setkání – pejskové vyhnali kočku na strom, kočka visela na stromě, nikdo se nerozčiloval, věci šly tou cestou, jakou mají jít.