Pokud jde o druhé výročí, na mysli tane otázka, zdali to mohlo dopadnout i jinak, tedy zda byla ruská invaze neodvratná. Ono to mohlo dopadnout jinak, ale alternativa byla ještě horší než invaze sama. Muselo by dojít ke zvratu jako se to stalo v Polsku, kde generál Jaruzelský v roce 1981 vyhlásil výjimečný stav, aby zastavil vliv dělnické Solidarity. I v Československu byly takové náznaky. Kupodivu se nepřipomínal případ generála Vladimíra Janka, který se v přeznu 68 zastřelil a tehdy se říkalo, že plánoval protidubčekovský vojenský převrat. V červnu 68 se v hangáru v Ruzyni sešlo deset tisíc vojáků komunistické ozbrojené milice, i takový mohl být scénář vnitřního vojenského zásahu. Těžko spekulovat, co by následovalo potom. Alternativní dělnicko-.rolnická vláda by jistě nejednala v rukavičkách, a místo kriminálů se dají předpokládat oprátky. Rozpad impéria mohl nastat jenom rozpadem jeho jádra v Moskvě. Technická převaha USA a tehdy ještě i Západu jako celku vyvolala v části ruských komunistických předáků iluzi uskutečnitelnosti reformy. Takhle zpětně to vypadá jako narýsovaný mechanismus, ale on teče čas a s ním běží i životy generací.
Vraceli jsme se z procházky. Najednou nora vystartovala a štěkala: ulicí šla paní, která hází reklamní letáky do schránek. Nora má od štěněcího věku před očima standard, jak se má člověk na ulici chovat. Má zvolna kráčet, vzpřímen, a rukama má rytmicky komíhat v souladu s chůzí. Pak je v pořádku. Nemá utíkat, kulhat, chodit pozpátku nebo skákat na jedné noze. Nemá jet na kole, na bruslích nebo na koloběžce. A už vůbec nemá nic házet do schránky.
Paní letáková zná mne i Noru a ze štěkání si nic nedělá. Noru jsem stáhnul a zahnal na pozemek. Jen to mě nepatřičně napadlo, že kdyby Nora mohla zařídit, abych nedostával žádné letáky, nebylo by to špatné...