Představitelé názorového směru, jaký zastává Ladislav Jakl, se do České televizi často nedostávají. Z veřejnoprávních médií spíše plyne názorový proud, v němž je profesorovi Lukešovi jako rybě ve vodě. Jakl před kamerou tedy byl spíše výjimkou než pravidlem. Navíc Ladislav Jakl není jenom pán, který náhodou šel kolem a má ohon na hlavě. Je z okruhu prezidenta Václava Klause, přičemž exprezident dal možná žertem, ale možná vážně minulý týden najevo, že po Zemanově termínu by se mohl ucházet o znovuzvolení. Pak ovšem by Ladislav Jakl nebyl pán co šel kolem s ohonem na hlavě. On není ani dnes, ale to by pak nebyl na kvadrát. Formuluje myšlenky, jaké jsou publikovány v Institutu Václava Klause. Je možno s nimi nesouhlasit, lze s nimi polemizovat, nicméně jsou to ideje relevantní a zaslouží si seriózní odezvu.
Profesor Lukeš se zachoval jako majitel pravdy, který je pobouřen, že se do vysílání dostane jiný pohled. Kdyby se jenom sám sebe zesměšnil, nevídáno. Bohužel aktivismus znevažuje věrohodnost veřejnoprávních médií. Když poslouchám rozhlas, tak citovaná zahraniční média jsou Guardian a Washington Post, taktéž CNN a BBC. Pak před mikrofon nastoupí Luboš Palata a vysvětlí nám, jak jsme všichni mimo. Aby to došlo i natvrdlému, pan Daniel Veselý dovodí, jací jsme rasisté ve vleku bolševického myšlení. Je to PŠM, politické školení mužstva. To, že pustili na obrazovku Jakla je osvěžující zpestření a tuším, že po Lukešově extempore ho zase dlouho neuvidíme.
Profesorovi Lukešovi zřejmě nedochází, jak jinak se jeví mela kolem Trumpa a ruského vměšování zpoza oceánu. Poražená strana se zoufale chytá čehokoli, co by mohlo vystrnadit Donalda Trumpa z Bílého domu. Musí se hodně snažit, protože Trumpovi se práce zjevně daří, ekonomika šlape, nezaměstnanost klesá, Trump je aktivní i v zahraničí, války se snaží spíš utlumit než aby nové začínal. Takhle zdaleka je aféra kolem ruského vměšování dokonale absurdní: Americko – Ruské vztahy jsou na nejnižším bodu od konce studené války. Proč tedy Rusové dosadili Trumpa do prezidentského úřadu? Navíc je směšná představa, že by nějací hackeři zmanipulovali volby ve Spojených státech. Pokud tomu skutečně tak bylo, měli by se předáci FBI a CIA a dalších agentur rovnou oběsit. Abych došel k takovému závěru, opravdu nepotřebuju číst nějaký Sputnik nebo Protiproud.
Mimochodem, ten laik s ohonem na hlavě Jakl už ohon nenosí. Má rozpuštěné vlasy.
Ljuba putuje s kamarádkou Luckou po špičatých horách někde mezi Anapurnou I a Anapurnou II (sleduju to na mapě a jímá mě závrať), já hospodařím doma sám s pejsky. Vstávám brzo, dnes v půl páté. Pejskové mě nechají v klidu se nasnídat, pak mi dovolí si přečíst, co je nového. Neklid začíná v koupelně a když se pak oblékám, mám kolem sebe klubko snad pěti psů. Skáčou, honí se, popohánějí mě, lezou mi do nohavic, tahají za rukáv košile, šťouchají do mě frňákem, cpou mě do dveří a ze schodů a hlavně – pryč, jde se, jde!
Vyjdu z domu, otevřu vrata a otevřu dveře, aby mohly nasednout dozadu na své brloh – sedadlo.
Volně popocházejí po chodníku.
“Počasí je dnes vlídné, viď, Noro?“ vece Gari.
“Soudě podle tvaru mraků, dá se čekat příjemný den,“ odpovídá Nora. Hledí k obzoru. „Jen aby to vydrželo.“
“Vánek je mírný. Nezdá se mi, že by mělo dojít k nějaké anomálii.“
Takto tam pocházejí a rozhlížejí se občas se zastaví, aby se podrbaly za uchem.
Musím zařvat a nahnat je do auta – pryč, jede se!