V tomto směru je Babišovo odmítnutí jen potvrzením dosavadního přístupu Česka k problematice, nejde tedy o žádný zvrat postoje.
Nicméně je to konkrétní incident a má několik pozoruhodných rysů.
Hned vzápětí po veřejném odmítnutí se ohlásili okamurovci, že jim Babiš vykrádá program. Je to samozřejmě nesmysl, postoj Česka je dlouhodobý a naposledy byl vyjádřen na bruselském sumitu, kde se o migraci jednalo. Protest ze strany SPD ovšem dodá munici Babišovým oponentům, pokud ale budou ochotni z této flinty střílet, protože odpor proti ilegální migraci je u nás napříč politickými stranami, kdežto vítačství je doménou mandarínské elity, pejorativně zvané kavárna. Zajímavější ale je fakt, že se ozval Andrej Babiš a nikoli Jan Hamáček, který má zahraniční otázky v gesci. Má to svoji logiku, Conte rozeslal dopisy premiérům unijních států, tudíž adresátem byl Babiš, nicméně dalo by se čekat společné prohlášení jako výsledek konzultace. Každopádně ale je Hamáček jako činitel zahraniční agendou pověřený spojen s Babišovým příkrým odmítnutím. Zároveň je předsedou sociální demokracie a tento postoj jistě neunikne pozornosti jiným socialistickým stranám. Především v Německu má vítačství v tamní sociální demokracii pevnou oporu. Takže důvodů ke třenicím je hned několik. Mimo jiné i ten fakt, že Babiš Contemu odpovídá přes média, což je přinejmenším netaktní.
V danou chvíli nelze odhadnout důsledky incidentu, budou-li vůbec nějaké. Mohl by se ale z něho rozvinout zásadní spor. Němci přijali z nabízených 450 ilegálů padesátku. Padesát osob by Českou republiku taky nesrazilo na kolena, nicméně jde tu o princip.
Jestliže tu jsou nějaké zákony, které brání, aby se ilegální migranti vraceli do země odkud vypluli, pak je nutné ty zákony změnit. Nejsou to přírodní zákony, jako je gravitace. Je to lidské dílo a zákonodárci v době kdy vznikaly jistě neměli vizi, že napomohou doslova migrační invazi proti kontinentu. Bohužel se o revizi nikdo nesnaží. Naopak tendence je opačná, o čemž svědčí nedávné usnesení OSN o tom, že migrace je základní lidské právo.
Na čemž se spolupodepsalo i Česko a to je mnohem horší s devastujícími následky, než kdybychom taky přijali padesát migrantů, kteří by tak jako tak utekli do Německa.
Vždycky to bylo tak, že ráno sejdu do kuchyně, nasypu granule do mističky Norince, ta už je tam se mnou a přihlíží. Gari se zatím válí nahoře na pelechu. Nasypu granule Garině a počítám. Nestalo se, že by se zpozdila o víc než šest vteřin, počítáno jednadvacet… dvaadvacet. Takto procedura proběhla i dnes, vstávali jsme v šest ráno (Ljuba odjela do dálné ciziny a budeme tu hospodařit po zbytek července sami). Procedura proběhla, nicméně Gari jen okouněl, míst abby se do granulí pustila! Všiml jsem si toho už dřív, že se teď nějak loudá. Nora zplivla obsah místy, vyzobávala granule rozsypané kolem a už pokukovala po Garinčině misce, a Gari pořád jen stála a čuměla a jen po velkém zdráhání se uvolila a bez známek nadšení se do granulí pustila.
Drží snad dietu? Je jí něco? Na Woodstockové louce bude lítat jak šílená, rozhlodně se nechová nijak neduživě.
Pokud je o Norinčinu ránu na noze, je už v podstatě zahojená, zbyla jizva, vyholené místo kolem rány zarůstá.