Základní otázka zní, jak mohlo k takové situaci dojít. Pokud jde o problematickou nominaci pana Pocheho ministrem zahraničí, tam se orientujeme snáze. Pan Poche se významný člen sociálnědemokratického souručenství v Praze a hodně se zasloužil o to, že se jakýsi pan Hamáček stal předsedou strany. Nyní je předsedou strany, ministrem vnitra a přeneseně ministrem zahraničí, čili má nést břemeno odpovědnosti České republiky v turbulentní historické situaci, kdy skřípou vazby nejen v Evropské unii, ale i uvnitř Spolkové republiky Německo. Tohle tedy chápeme, i když se značným sebezapřením.
Proč ale bylo třeba nominovat do pozice ministryně spravedlnosti osobu s aprobací chovu králíků navýšenou studiem na soukromé univerzitě neregistrované v v profesní právnické unii, to je zhola nepochopitelné. Alternativní varianta, že to po jejím čekaném pádu za ni vezme Babiš, se vymyká i návodům, jak psát grotesku pro dětské vysílání.
Toto vše je zřejmé, glosátorovi je až trapné se v tom patlat, natolik je to prvoplánově zřejmé.
Jenže, co bude dál? Tohle není cirkus a musíme fungovat jako stát.
Ono se nestane nic. Zájmy jsou zájmy, komunisté podrží, už spustili pokřik o mediokracii. Hamáčkovi sociální demokraté se ještě víc nahrbí a týmu ANO je to jedno. Teď jde jen o jediné, vydržet do středy, až dojde k hlasování o důvěře vládě. Pak nastane zásadně nová situace, protože na sestřelení Babišovy vlády bude méně snadné sehnat hlasy, než je teď zapotřebí na to ji sestavit.
Potěšující přípodotek: nad tím není třeba lamentovat, naopak. To jsou pravidla. Dokud pravidla platí, je to s demokracií dobré.
Ve středu se bude hlasovat o vládě. Už teď se organizuje demonstrace, která má hulákat pod okny. Je to sice malebné a heroické, ale zásadně proti duchu parlamentní demokracie. Jděte a vyhrajte ve volbách. Což se zatím nepodařilo a hulákání pod okny je náhradní program.
Během dlouhého víkendu jsme vstoupili do druhého týdne hojení tržné rány na Norinčině noze. Rána se hojí velmi dobře, tedy: ta větší se už skoro zahojila, ta co je zašitá pěti štychy. Přitom jeden ten štych si snad vytáhla, čert ví, jak se to stalo , ale má tam uzlíky jen čtyři. Trošku horší je ta menší rána zašitá jedním uzlíkem – holt na tu si snadněji dosáhne jazykem, když unikne naší pozornosti a blízne si. Toto je tedy dobré, horší je, že trošičku pajdá na pravou přední tlapku.
Poučení: s pejskama je furt něco.