Trump a Kim
Kim podepsal plnicím perem od ségry dokument, který nikoho k ničemu nezavazuje. Ovšem podepsané dokumenty tak jako tak nejsou k ničemu, pokud je nepodloží vůle dodržovat jejich ducha.
Pokud nedojde k něčemu překvapujícímu, a mezi těmito dvěma pykniky už došlo k tolika kotrmelcům, že není vyloučeno nic, lze výsledek číst takto: Kim přestane provokovat svými bombami a bude se tvářit, že je likviduje; Američané přestanou Kima provokovat manévry a budou se tvářit, že odejdou z Koreje. To umožní Kimovi přetvořit hladovějící lágr v komerční diktaturu podle čínského vzoru. Což je v podstatě výsledek typu win – win. Struktura diktatury zůstane zachována – win pro Kima a jeho kamarilu. Napětí se sníží – tohle je win hlavně pro Jižní Koreu, ale pro Ameriku taky, protože za bezpečí Jižní Koreje se zaručuje.
Jestli to takhle nějak dopadne, Trump se zapíše do seznamu významných státníků nové doby.
Ljuba má představení, jsem doma sám s pejsky. Pracuju, ale pak už zapíchnu vidle do hnoje a jdu se podívat na zprávy. Pejskové jsou dole na křesílkách a podřimují a částečně hlídají dům před vpádem nepřátelských kocourů (tedy všech, jakýchkoli kocourů). Chvilku se dívám a pak, ťap ťap, přijde první pejsek. Je to vždycky Nora. Vleze si ke mně na kanape, tohle je takové to simpsonovské kanape a pejskové mají povolený vstup. Díváme se spolu. Pak se ozve další ťap ťap a přichází Gari. Zvu ji na kanape. Nechce sedět vedle Nory. Musím vstát, posunout Noru do strany, sednout si a pak Gari vleze na kanape. Chvilku se vrtí a pak sleze a jde si lehnout na pelech položený pod televizorem.
Za jediného intelektuála u nás platí Nora, nicméně Gari není zas tak moc velké pako, aby se dívala na televizi.