Medvědí služba
O rozruch se zasloužil server Aktuálně, když zveřejnil návrh výroční zprávy ministerstva vnitra o extremismu. Vyplývá z ní, že Okamurova SPD je větší hrozba než pravicoví extremisté. Sama strana jmenovaná není, nicméně dikce je jasná. Populisté a extremisté chtějí podle zprávy ovlivňovat strategická rozhodnutí v oblasti bezpečnosti, například členství v NATO a Evropské unii.
Je to voda na Okamurův mlýn., On se teď může oprávněně rozhořčovat nad tím, že je návrh větrán v médii. SPD je politická strana, která zaujala pevné místo ve sněmovně a dosáhla i na významné posty v parlamentu. Problematické je i používání pejorativních pojmů, jako je populismus nebo extremismus. Pokud pod populismem vnímáme podbízení, pak jsou populistické všechny politické strany, zvlášť přede volbami. Pokud je o označení politických směrů namířených proti oficiální linii majitelů pravdy, pak je populistická velká část veřejnosti.
Jádro sdělení je ovšem zcela oprávněné. Program SPD je existenčně nebezpečný pro strategická rozhodnutí v oblasti bezpečnosti, například členství v NATO a Evropské unii. Podobně jako komunisté prosazují všeobecná referenda. Ano, jsou to strany protiunijní a protiatlantické. Regulérní politickou prací nemají šanci oslabení evropských a atlantických vazeb prosadit. Komunisté už vůbec ne – po vbolebním debaklu a volební potenciál SPD je také pochybný. Je nepravděpodobné, že by v součtu s komunistickými hlasy někdy v dohledné budoucnosti přesáhl rozhodující většinu. Proto obě tyto partaje sázejí na referendum v naději, že soustředěným náporem demagogie a lží dosáhnou zvratu v naší zahraničněpolitické orientaci. To je nebezpečí plynoucí z těchto stran, protože mnoho lidí naivně věří tezi, že referendum je vyšší stádium demokracie a teze typu „lidé nejsou hloupí“ a „občan má právo rozhodovat o svém osudu“ rezonují i mezi inteligentními osvícenými lidmi.
Vnitro tedy svou indiskrecí poskytlo české demokracii medvědí službu.
Jako už mnohokrát.
|
Čtěte
digineff.cz. Navštěvujte
facebook.com /Digineff.cz
A ono nezaprší
Odpoledne nás s Ljubou chytla bouřka v Praze. Žádné drama se nekonalo – měl jsem besedu ve Vinohradském divadle, hrají tam velkolepou inscenaci podle románu mého táty Sňatky z rozumu, dali tedy dohromady takové malé komorní setkání s diváky, byl tam i autor hry pan Vedral a režisér pan Lipus. Moc hezké to bylo, jenže zatímco jsme si povídali, strhla se bouře. Hodná paní vrátná mi půjčila paraple, abychom se neutopili cestou na parkoviště.
Toť se ví že jsme mysleli na pejsky! Ti byli doma, ale Nora se bouřky bojí (jako ostatně prakticky všeho), jak tu bouřku přežila? A ono bylo krupobití. Jestlipak nezhyndrovalo zahradu, jako se to stalo před pár lety, kdy kroupy sedraly listí ze stromů?
Dostali jsme se do auta, vrátili paraple panu parkovákovi, aby ho předal paní vrátné, a vydali jsme se k domovu. Dojedeme do Modřan, samá voda. Vydáme se k Cholupicím, docela dost vody, Zamíříme k Točné, pár kapek. Břežany, taky tak nějak. Před Ohrobcem suchu a ve Zvoli naprosté sucho, tam Omán.
Všude bouřky, u nás nezaprší.