Prezident Zeman uvedl jako motiv svého rozhodnutí snahu proces urychlit. Otázka je, jakým směrem se bude proces ubírat. Pokud to dopadne tak, že referendum bude negativní, tedy proti vládní účasti, a Babišovi se vrhne do náruče dvěma protievropským a protiatlantickým nacionalistickým proruským stranám, nastane ta chvíle si zopakovat listopad 1989. Bude to snad i opáčko osmašedesátého roku, jenomže chválabohu bez tanků (on je dneska dohromady nikdo nemá, ne že by chuť chyběla).
Patálie s medailí
Chudák mladíček Vojtěch Pikal, takto místopředseda Pirátů, kterému se stala odpovědnost za nominace na medaile… Jakpak se může tenhle holobrádek s řídkým plnovousem vyznat v předivu zlostí a nenávistí za posledních padesát let… Takže mu proklouzl Karel Sýs jako nominant na medaili. Pikal pyká a omlouvá se a zamotává se do padáků anglických letců a možná, že by měl běžet k mamince a vyplakat se jí do sukně. Pomohlo by to.
Ale co s tím Sýsem? Ono to zůstane na Miloši Zemanovi. Jedno je ale jisté. Pokud tenhle mstivý dědek chce pražskou kavárnu rozdráždit do běla, nechť Sýsovi připne libovolný metál. Každý bude fungovat v podstatě stejně, ozve se zuřivý řev. Což je rajská hudba pro ucho našeho imperátora zvoleného třemi a půl milionů hlasů. Co by pro ten požitek neudělal?
Pejskové vyli až dosud vcelku v pohodě. Teď už na ně horka začínají doléhat. Přijdeme domů z procházky a místo aby se vrhli k misce, rozplácnou se v předsíni na dlaždičkách. Gari už neskáče do auta, musím ji vybízet, a Noru, tu tam musím naložit jak bochník do pece.
Když už jsme se dostali k bochníku… Včera našla Gari půl čičky chleba vyhozený za jednou chatkou u Oleška. To jsme měli za sebou tak asi kilometr z pětikilometrového putování. Byl jsme zvědav, za jak dlouho ji to nošení chleba omrzí. Omrzelo asi po dalších dvou kilometrech, pak se odloženého chleba ujala Nora a takhle na střídačku ho společně dopravily až k autu. Teď mám chleba na zadním sedadle. Ožírají ho? Vůbec ne. Je to trofej. Viděli jste snad Kvitovou okusovat Pohár mistryň?