Protože jsou to papaláši, nechápou jednu podstatnou věc a skočili na udičku. Na špičce té udičky ue Umění s Velkým U Na Začátku. Čím větší kravina, tím větší umění, to je ta zásada.
Čímpak nás příště oslní Oliver Frjlič? Může posadit Pannu Marii na židli v bordelu, aby masturbovala tváří do publika. To bude ještě větší Umění s Velkým U Na Začátku. Kdyby tu židli posadil do mísy hoven, bylo by to ještě větší Umění s Velkým U Na Začátku.
Ono se zavedlo v devatenáctém století, že se umění pozná podle míry skandálu uměním vyvolané. Zavedlo se, že míra skandálu je úměrná míře uměleckosti. Ona je to ale blbost. Pan Frjič svou performancí je provokativní asi tak, jako kdyby na jevišti předvedl Lenina coby zrzavého syfilitika s vraženými sklony. Toto není protest, to je trapné souznění s mainstreamovým míněním. Mainstreamové mínění nám káže, že naše násilí je rovno vašemu násilí. Pan Frjlič se pachtivě přichomejtne a nechá muslimku opíchat Ježíšem Kristem. Zaslouží pochvalu za extrémní polohu umění, jak to klasifikuje Martin Glaser, ředitel Národního divadla Brno. To ale není extrémní poloha umění. To je extrémní konformismus převládající ideologii. Kdyby chtěl být pan Frjič rebel a chtěl by jít proti proudu a chtěl by provokovat a utkat se s cenzurou, ať se kupříkladu utká s homo - bisex—kdovíco loby. Ať hodí výzvu genderovému terorismu. Ať se postaví ekoterotistům. To by byl akt odvahy. Jsme ve světě přituhující cenzury, ve světě kdy je svoboda projevu omezována, kdy mocní tohoto světa vymýšlejí nejrůznější kličky jak zardousit nová svobodná média. Prostoru k protestu je dost. Pan Oliver Frjlič se vydal vyšlapanou cestou vstříc potlesku, protože ví, že toto se nosí, toto se chce, toto je podporováno.
Celý ten výjev, čímž myslím představení + Sládek + svalovci Slušní lidé + policajti, celý ten výjev je trapnost korunující divadelní veletrapnost.
Není vše umění, co se do umění cpe. Ta věc zasluhuje pohrdání, nic než pohrdání na ni nenalézám.
Anna s Radkem přivezli v neděli opět Eliáška. Chlapeček je na světě měsíc a pár dnů, vyrostl o sedm centimetrů. Pejskové projevují mírný zájem o Eliáška, Eliášek o pejsky žádný. Zatím jsou to zájmové mimoběžky.
Jakž takž zvědavá je Gari. Opatrně nasune hlavu do košíku ve kterém Eliášek spí a očuchá ho. Nora stojí opodál a přihlíží. Možná se obává, že se v tom chlapečkovi probudí psožravá šelma? Nevím, nicméně je zřejmé, že důvěru nemá žádnou.
Jejich obezřetnost chápu a sdílím. Taky se do miminek raději nepletu.