Výborný nápad
Předseda komunistů Vojtěch Filip vzkázal v sobotu Andreji Babišovi, že pokud nezmění svoji politiku stran nasazení našich vojáků v cizině, ať si hledá podporu jinde. To je výborný nápad, protože podpora by se najít mohla velmi snadno. Jde přece o ubohých patnáct komunistických poslanců, kteří v poslanecké sněmovně zbyli po monumentálním propadu někdejší státostrany, která po čtyřicet let vedla naši zemi k úpadku. Teď, když ji voliči dostali na kolena, shodou okolností je v pozici, kdy může ovlivňovat politické dění a dokonce naši pozici v mezinárodních institucích a náš koncept bezpečnosti. Jistě že si komunisté, trvalý exponent zájmů Kemlu, přeje oslabení, neřkuli rovnou rozbití našich vztahů se spojenci. Klíčovou otázkou je angažmá v Pobaltí. Poté, co Rusko předvedlo a předvádí na Ukrajině nejsou obavy o Pobaltí přehnané. Stačil by náznak oslabení a už by vzrostl tlak na revizi dějin. Kořist imperiální mocnosti vyklouzla a imperiální mocnost ji chce zpátky. Není to nereálné už proto, že v pobaltských zemích žije početná ruská menšina a ta se v kritických chvílích stává významným spoluhráčem agresora – známe to z vlastní historie.
Legitimizace komunistické strany je krajně nebezpečná a nezodpovědná hra s ohněm. Kde jsou ty časy, kdy vzbudila pohoršení přítomnosti komunistického vůdce na prezidentském balkóně v Lánech, kde se nechal vyfotit! Teď komunistický vůdce diktuje, kam mají a kam nemají být vysíláni čeští vojáci v rámci aliančních závazků.
Toto by měla být nepřekročitelná červená linie. Babišové přicházejí a odcházejí, jsou jak figurky na orloji. Nechte Babiše s plnou odpovědností a lidi ho budou brzy mít plné zuby a nezvolí ho a nebudete k tomu mít zapotřebí trestní stíhání, které ne a ne dotáhnout ke konci. Ale jestli selžeme jako spojenci, bud to mít osudné následky. Zatím byla vždycky nějaká výmluva, výmluva na drtivou převahu, jednou Hitlerovu, jednou Brežněvovu. Ale co je dnes drtivého?
Jen zaslepenost politiků, kteří si nevidí přes špičku nosu.
Ovčáček nám píše
Mluvčí Jiří Ovčáček se ozval na moji poznámku, zda najde páně Pocheho článek z roku 2015 o imigraci. Článek našel a odkaz na něj zaslal a já za to děkuji. Článek zveřejňujeme v tomto vydání Neviditelného psa ze dne 21. května 2018, aby se to snadněji někdy později hledalo. Jasně z něho vyplývá, že europoslanec Poche se jednoznačně zasazuje o přijímání uprchlíků na základě vypočítané kvóty. To je v rozporu s programovým prohlášením vznikající vlády, které kvóty odmítá. Je to bezesporu vážný rozpor a ten musí vláda, pokud vznikne a dostane podporu, vyřešit – je hlavně na premiérovi, zda ho vyřeší a jak ho vyřeší.
Co ovšem je podstatné: prezident republiky neurčuje, kdo má a kdo nemá být ministrem zahraničí. Republika mu nepatří, nemáme prezidentský systém. Proto správně udělal Jan Hamáček, že se nepodvolil a na Pochem trvá, třebaže vyvstalý problém jistě nějak řeší. Jde o ústavnost a který že zákon by měl být jasně vymezený, než základní zákon, na němž republika stojí.
Čtěte
digineff.cz. Navštěvujte
facebook.com /Digineff.cz
Návrat z výletu
Ljuba byla od středy pryč a v neděli večer se vrátila. Pejskové se jak se patří radovali, jásali, vrtěli se a tvářili se, že byli celou dobu sami a nikdo si jich nevšímal. Hned přinesli plyšáky a naskládali jí je k nohám. Nora ovečku a Gari plyšovou rybu Nemo. Byli za to chváleni, Ljuba dojata, že ji tak pěkně vítají, načež Nora usoudila, že Nemo je lepší než ovečka a chtěla ho sebrat a zatím se Gari zmocnila ovečky a zároveň chtěla uhájit Nema, který už v tu chvíli byl v zubech Nory a ta se pokoušela tam ještě přidat ovečku. Načež se tak mleli a strkali, že div Ljubu neporazili načež byli vyhozeni z domu i s Nemem a ovečkou.
Což bylo důstojné završení vítacího obřadu.