Teď už se čeká, za jakých podmínek sociální demokracie vyhlásí své vnitrostranické referendum. Ono to bude zároveň i průzkum stavu sociální demokracie. Ta má 17 tisíc členů, ovšem sociální demokracie jsou minimálně tři, ne li čtyři. Která se k otázce ano či ne postaví tak či onak, to je velká otázka a ani bedliví znalci poměrů v Lidovém domě si netroufnou na prognózu. Před čtrnácti dny jsem si tu tipoval, že hlasovat budou spíše ti, kteří souhlasí s vedením, kdežto odpůrci půjdou do nekuřácké hospody nadávat. Od té doby se ale mnohé změnilo, bouřlivák Foldyna veřejně poslal svého Hamáčka kamsi, na Václavském náměstí se lidi už rvou mezi sebou. Takže opravdu je ve hvězdách, jak to bude.
Není dokonce vyloučeno, že v rudých.
Den, míněn kalendářní den, čili pozdní večer, končí příkazem pejskům: vyčurat a spát. Na tom není nic divného a nestálo by to za zmínku nebýt toho, že Nora vykonává ten příkaz až příliš ochotně – žene se z domu a ječí. Div se nepřerazí na schodech. Naštěstí venku ječet přestane, nicméně ještě ve dveřích je ta její fistule hodně slyšet.
Zajímavé, a pro mne hodě potupné, je to, že takto ječí, jenom když zavelím já. To pak nastává ten „útok lehké kavalérie“. S Ljubou jde v klidu, neřve, vykoná co třeba a jde spát.
A co Gari? Ta se vyčurá a jde spát. Ona, známý to magor, zjizvený jako starý pirát, se chová jako starý rozvážlivec.
A pak něčemu rozumějte.