Je to zajímavá kauza – z hlediska rozhodovacího procesu. Zabývá se jí parlament, tedy poslanecká sněmovna a senát. Názorové střetu tu jsou veliké, padlo několik protichůdných, ale i vzájemně se doplňujících návrhů. Pořád je otevřená možnost, že by vznikly jakési kuřárny oddělené od zbytku podniku. V Rakousku taky měli protikuřácký zákon a hodně ho zmírnili a teď se proti jeho zmírnění protestuje.
Zdánlivě by v této věci bylo ideální referendum. Každý příčetný občan ví, co je to kouření a je schopen si na věc učinit názor. Navíc se každého týká, ať proto, že sám kouří, anebo proto, že ho kouření jiných lidí obtěžuje a ohrožuje. Tady se ta volba ano nebo ne nastaví velmi snadno.
Jenže pak referendum rozhodne a už nemůže žádný proces pokračovat. Jednoznačnost rozhodnutí a spadne klec, dál vlak nejede. Britové těsnou většinou rozhodli pro brexit na základě emocí a pod vlivem lživých argumentů a teď jen s obtížemi manévrují ze šlamastyky ven. Jenže co se stalo nejde napravit. Nějaké protireferendum nepřipadá v úvahu.
Právě tato nezvratnost rozhodnutí je jeden z hlavních argumentů proti referendu jako údajně vyššímu stupni demokracie. Kolem tradičního parlamentního hádání, někdy směšnému, jindy pobuřujícímu, je vždycky rozruch a hněvání… ale zaplaťpánbu za něj.
Krásné dny je třeba využít k pracím na zahradě a kolem domu. Pracuje Ljuba, pracuju já a pracuje taky Nora. Chodí kolem nás, tváří se starostlivě a nosí klacek. Lehne si do roztažené plachty nebo na kupičku shrabaného listí. Všemožně dává najevo spoluúčast na domácích činnostech.
Gari to sleduje zevnitř, ze svého pelecho – křesílka. Když to tak zvažuju, tak spíš pomáhá Gari než Nora, protože nepřekáží, nicméně očividná účast, ta v jejím počínání patrná není.
Ale není v tom důsledná. Včera v podvečer jsem naložil plachtu a plastovou nádobu – plnou listí a ostříhaných větviček z břečťanu, abych to odvezl do obecního kontejneru. Nora, jak jinak, chtěla jet se mnou. Takže hup, Nora usazena, plachta i kontejner naloženy, motor běží, jdu otevřít vrata.
A hned je tu Gari. Já tu jsem taky! Vezměte mě s sebou! Jeli jsme tedy ve třech. Také Gari má svoji zásluhu.