Naši Alexandrovci
Je to v poslední době jako na jevišti. Mezinárodní situace se zostřuje, vraždí se, válčí se, kradou se data. V okamžiku, kdy Česká republika, především pak její vláda, projeví solidaritu se spojenci z demokratických zemí Západu, scéna se rozsvítí a nastoupí sbor Alexandrovců: v čele prezident republiky Miloš Zeman, jemu u nohou se přičinlivě pinoží mluvčí Ovčáček, v pozadí bezpečnostní expert Jan Schneider, poté komunisté a pravicoví extremisté a spustí chór. Z toho všeho je nejvíc pozoruhodná servilita komunistů vůči Rusku, nejen našich – v Itálii už demonstrují. Pamětníci si vzpomenou na akce typu Ruce pryč od Koreje – tam šlo o to přidržet Kim Ir-sena u moci, což se nakonec podařilo, dokonce v původních hranicích, čímž vznikl koncentrák, v němž jsou mučeni lidé a hladem umírají lidé dodnes. Pohled na ty proruské řiťolezce je bizarní, měli by opravdu vyfasovat ty placaté oficírské čepice jako mají Alexandrovci. Noty mají, to čtení jim jde dobře a mají i posluchače a těší se i aplausu. Příliš hluboce je u nás vžit instinkt vzdoru vůči vrchnosti a když něco říkají ministři a je to v televizi, je to určitě špatně, to je reflex mnoha lidí. Aby to takhle fungovalo, na to není potřeba žádná hybridní válka. Je to prostě v nás. Takže tleskáme našim Alexandrovcům – a volíme je, čímž mám na mysli Miloše Zemana.

Nic povzbudivého pro budoucnost v tom není. Nicméně pozitivní prvky tu jsou: ta kooperace ANO s levicovými a pravicovými extremisty předpisovaná Putinovou spojkou Zemanem se pomaličku sune do sféry nemožnosti. Vždyť ti poslanci ANO by se museli stydět při holení se podívat do zrcadla, kdyby něco takového podpořili! Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Případ utopené žáby

Žába, konkrétně ropucha… Ležela na dně našeho zahradního jezírka. Všimla si jí Ljuba a pověřila mě úkolem žábu vylovit. Nabídla teorii: žábu zahubila kočka a hodila do jezírka. Za bedlivé asistence obou našich pejsků jsem nešťastnici vylovil švédskými hráběmi.

Vypadala neporušeně a chvíli jsem čekal, jestli se nepohne. Dokonce jsem měl dojem, že se na mě dívá – měla oči otevřené a zdálo se mi, že mě vidí. Nesl jsme ji velmi opatrně s pejsky v závěsu. Co s mrtvou žábou? Popelnice není zrovna pietní místo, ovšem pejskové dávali najevo, že je zájem hned tak nepustí.

Takže nebožka skončila v té popelnici. Večer jsem popelnici vystrčil na ulici, v pondělí se u nás odváží odpad. A ještě v noci vyklouzla Nora ven a šmejdila kolem popelnice.

Co se to stalo? Ljuba nabídla další teorii, že snad ta žába zmrzla v ledu a když led roztál, klesla na dno. Další zahradní záhada zůstane nerozřešena.