 |
Po krachu jednání se sociálními demokraty půjde Andrej Babiš na Hrad a bude tam jednat o tom, co dál. Máme to věru vypečenou ústavu. Prezidentské volby vystaví jednou za pět let jednomu člověku bianko šek na to, aby si v klíčových momentech dělal s republikou, co chce. Nemá žádnou odpovědnost, nemusí se nikoho ptát, nikomu neskládá počet. Některé orientální monarchie možná dávají panovníkům ještě větší pravomoci, z monarchů evropských si nemůže žádný ani nechat zdát o tom, jaké má pravomoci přímo volený prezident v ústavě, která byla účelově pokroucena, aby se vyhovělo v duchu čistého populismu volání po „vyšší demokracii“.Nad tím možno lamentovat, jinak se s tím nic dělat nedá, protože zpátky se už nikdo neodváží s ústavou pohnout. Přímá volba je dílo podlézavé zbabělosti poslanců, neochota to změnit po této zkušenosti je už dílo jenom zbabělosti. A to není Miloš Zeman ještě to nejhorší, co nás může potkat.
K tomu ještě daleko, aktuální je situace, kdy přetrvává povolební pat a na ulici jsou davy volající Babiše do koše. Spekulace, jak to dopadne, nemají smysl. Jen je dobře si připomenout, že v posledku hrál Andrej Babiš výrazně prozápadní kartu. Sílu averzivní reakce můžeme odhadovat podle fofru, s jakým se poroučel ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Poslušnost Moskvě, to jistě bude jedna z hlavních podmínek, položených pánem Hradu.
Bohužel, v demokratickém bloku převládá imbecilní koncept „aspoň se ukáže, co je Babiš zač“. Tomuto konceptu může být obětováno vše, i fatální přiblížení do kremelské sféry, naplnění úkolu svěřeného Miloši Zemanovi.
Tomu se říká česká politika.
|
|
Psal jsem tu před krátkým časem o patáliích s tlapkou. Tentokrát šlo o Noru. Pravou přední tlapku měla narůžovělou, lízala si ji až si vylízala do srsti plešičku. Hodní čtenáři mi poslali několik rad, sáhli jsme po té, co byla nejsnáze realizovatelná – mazání tlapy octovým roztokem. Pomohlo to v podstatě hned, ta barva ustupovala, s lízáním jsme už nemuseli bojovat a teď už je tlapa v pořádku.
Je to na střídačku – jednou Nora má tlapu, podruhé zase Gari… potřetí to byla kupodivu Ljuba. Včera měla volno a bylo hezky a celý den pracovala na zahradě a večer objevila v chodidle třísku. A to má dnes premiéru hry španělského dramatika Carlose Be nazvanou Margarite, podívejte se na webovou stránku. S třískou v noze by se těžko hrálo… Tahali jsme třísku pomocí jehly a pinzety a Nora asistovala. Kdyby mohla mluvit, říkala by:
“Jo, tlapa… to já znám. Na to se musí octovým roztokem, to pomůže.“
Při premiéře už asistovat nebude, pejskové zůstanou doma.