Je prezident Slovenské republiky povinen schválit předloženou vládu? I tak se dá ústava vykládat. Zdá se ale, že tvořivost vůči liteře ústavy je nakažlivá a že se Kiska učí od Zemana, třebaže oba stojí ideologicky na opačných pólech.
A jsme u dráždění hada bosou nohou. Peter Pellegrini by mohl snadno a s velkou nadějí na úspěch zahájit s prezidentem spor. Jenže vidina obnovených nepokojů v ulicích u v tom zabránila. Nechá si od Kisky šťourat parapletem v nosní dírce, jen aby na Náměstí SNP v Bratislavě byl klid.
Jiná věc je, že prezident Kiska měl nejspíš pravdu, že Jpzef Ráž není ten pravý. Otázka ale je, kdo je ten pravý, kdo umožní vyšetření vraždy (je to politický nebo technický problém? - tak zní zásadní otázka), ale hlavně – kdo vrátí důvěru veřejnosti ve státní stroj, který je podle mnoha známek prolezlý korupcí a kamarádšofty.
Asi tak, jako u nás za dob opoziční smlouvy, což pak odskákala celá země a politicky oba hlavní aktéři, ODS a ČSSD.
Povely hrají důležitou roli v soužití psa a člověka. Nejdůležitější je povel Ke mně. Pes který nepřiběhne, když ho zavoláte, je neřízená střela a tady musím podotknout, že jak Gari, tak Nora vcelku spolehlivě přiběhnou, když je zavolám. To je základ a bez toho by to nešlo.
p>Když ale řeknu Jdeme ven, kráčíme pomalu a mlčky, to není splněno nikdy. Obě vystřelí z pelechů a řítí se po schodech (ani jedna nekráčí pomalu) a Nora u toho řve jak protržená. Dalo by se říct, že aspoň Gari běží mlčky a že tedy je moje přání aspoň částečně splněno.
Jak ale jistě tušíte, on ten povel není míněn vážně. Je to součást rituálu a některé rituály mají bizarní podobu. Třeba rituál řvaní při krkolomném úprku ze schodů, jak jinak než hlavou dolů.