Ono to všechno začalo tím, že Státní bezpečnost dostala generální pardon. Tím pádem ti, kdo celý ten cirkus řídili profesionálně z toho vyvázli vysokými penzemi, které užívají dodnes, kdežto jejich vedené a mnohdy svedené a vydírané ovečky byly vláčeny po seznamech a Rudých krávách.
Ta záležitost se potáhne, dokud poslední pamětníci a účastníci toho všeho nezemřou… pokud vůbec to někdy skončí.
Taxíky útočí
Přinejmenším Pražany vzrušuje víc než Bureš stávkový souboj oficiálních taxíků proti Uberu. Berou si jako rukojmí Pražany? Ovšem, ale to si doktoři taky brali jako rukojmí pacienty a Lufthansa si bere pasažéry jako rukojmí párkrát do roka. Magistrát krčí rameny. Pomoci nedovede nikomu, Uberu, taxikářům ani Pražanům.
Napadá mě, vždyť ti taxikáři pracují pro firmu. Ta není odpovědná za to, co její zaměstnanci v Praze vyvádějí? Což takhle podat trestní oznámení na taxislužbu AAA za sabotování pražské dopravy?
Večer, tedy potmě, obcházíme náš Šmoulov. Pejskové mají svítící obojky, Gari červený, Nora modrý. Satelit vězí ze všech stran obklopený poli, já kráčím po chodníku, pejskové pobíhají po polích a čmuchají. Vnímám je jako dvě barevná světýlka. Najednou – je tam jen jedno světýlko!
Není to žádné velké leknutí, nejsou to ztrácecí pejskové, nikdy se mi nezdejchnou, až to budí podiv a jistě i závist kolegů pejskařů, povětšině zdrhacích. Chybí červené světýlko, jak jinak. Za chvilku se Garina vynoří ze tmy. Ano, má vypnutý obojek. Jak se jí daří ho vypnout, to nevím. Je to takový poměrně velký umělohmotný bobek, o průměru tak asi pětikoruny. Musím ho docela silně stisknout, abych ho zapnul / vypnul. Ona to nějak dokáže. Jak?
Toto tajemství je zahalenou rouškou noci.