Nejde o Cheb a nejde jen o nás, ukázalo se, že je to obecně používaná praktika. Stala se z toho i politická kauza – konečně můžeme v něčem tlačit na Brusel! Věci se ujala eurokomisařka Věra Jourová – je eurokomisařkou pro oblast justice. Navrhuje pro Evropskou komisi návrh opatření atd. Což je na jedné straně pěkné, ale na druhé straně špatné a ta druhá strana je významnější. Ono když se to podá tak, jak jsem to napsal v prvním odstavci, je to vskutku škandál. Výrobků jsou ale desetitisíce, statisíce a vyrábějí se v mnoha výrobnách. Ona taková Coca Cola je v Americe taky jiná než u nás. Jistě, USA nejsou v EU, ale principiálně jde o totéž – a teď si představte nadnárodní koštovací úřad a penalizační nařízení a komise a zkušebny. Pro Coca Colu to nepřichází v úvahu, ale pro lančmít se to už chystá.
Nebylo by lepší to zařídit tak, aby lidi věděli – a byli varováni – že si kupují méněcenné zboží? Že by rozhodli zákazníci? Že by řekli – tenhle ošvindlovaný lančmít panevropské značky nechci a koupím si kvalitní domácí zboží? V éře internetu by nebylo zas tak moc těžké dostat tu informaci mezi lidi. Teď zrovna běží v rádiu a jistě i jinde varování před e-shopem, který nabízí pofidérní přípravek na růst svalů. Proč podobně nenatřít ošvindlovaný lančmít a proč na něj posílat eurokomisařku Jourovou?
Bude o dozor navíc a regulaci navíc a předpis navíc. To je jisté. Že se zlepší lančmít je méně jisté.
Spíš je to přískok nebo dokonce vskok. Do auta skáče první Gari. Bez rozmýšlení udělá hup a už je tam. Pak se otočí a čumí, kde je Nora. Tím pádem Nora nemá místo, nemá doskočiště. Poselství je jasné, Gari říká – tak kde jsi, kde se flákáš, já tu už dávno jsem a ty dole vejráš!
Bodejť by nevejrala, když nemá to doskočiště.
Když ale náhodou skočí dovnitř první Nora, jde až na druhou stranu od dveří a usedne. Doskočiště je dost velké pro tři takové Gariny. Ta přijde, skočí a tváří se zadýchaně. To byl fofr! Málem jste mi ujeli. To na mě nemůžete chvíli počkat?