Je přece nabíledni, že sněmovna vydat Babiše a Faltýnka musí. To by pak s nimi bylo jako s Assagnem zavřeného na ekvadorské ambasádě v Londýně. Tento dle všech svých skutků provařený agent nebo přinejmenším hlásný trouba kremelské KGB z ní nemůže vystrčit nos. Babiš s Faltýnkem na svobodě omezeni nebudou, ale lidi se budou ptát: tak vůli tomu jsme vás volili, abyste nepadli policajtům do drápů? Předchozí sněmovna oba vydala, i to samo o sobě je absurdní, byť z hlediska právního jistě nenapadnutelné, že se po volbě jaksi reinkarnovali a vyvstali tu čistí a čilí jako Fénixové z popela. Takže znovu: sněmovna je vydat musí, je to jejich privátní věc, očistit je může jedině soud a žádný exdetektiv Komárek. Pokud se Babiš chce zabarikádovat ve sněmovně, bude to stejně pitomý nápad, jaký měl, když si koupil noviny v naději, že ho budou chválit: pošpinil tím pověst svoji i těch novin, nic jiného nezískal.
Teď jde Babišovi a Zemanovi o totéž, aby byl Zeman znovu zvolen, pokud možno v prvním kole. Nicméně, i kdyby nakrásně Zeman zvolen podruhé byl, na podstatě věci by to mnoho nezměnilo. Mohl by sice držet Babiše nad vodou, i kdyby dosavadní jednotná fronta neztratila soudržnost. Do nekonečna to ale možné nebude.
Mudrovat dál o volbách nemá praktický význam. Vše podstatné bylo stokrát vysloveno, včetně podivu nad alibismem politických stran a také nad tím, že nejsou žádné výrazné výzkumy voličských preferencí. Na odhad vedoucí pozice Miloše Zemana nikdo nepotřebuje žádný STEM, ta je evidentní, a prezident ve funkci by ji nejspíš měl, ať to bude příště kdokoli. Ale v peletonu osmi konkurentů se žádné jasné pořadí nerýsuje. Jistě že dominuje skupina Drahoš – Horáček – Fišer, ale překvapení může přijít i z méně viditelné pětice.
Moudřejší budeme až v sobotu večer. Zatím skončím mantrou, kterou tuc hci připomínat po celých čtrnáct dní: kdo nepůjde v druhém kole k volbám, volí Zemana.
Ljuba se učí roli do nové divadelní hry. Nechápu, že je něco takového možné – jde o monodrama, tedy o divadelní kus s jedním jediným hercem a tím hercem je ona. Rozumíte tomu správně – půl druhé hodiny bude na jevišti a všechno co tam řekne se musí naučit. Chodí teď po lese s papírem v ruce a memoruje. Už je v pětině textu a nastala chvíle, kdy si to začala opakovat a já jí dělám nápovědu. Sedíme u krbu, venku je tma, v krbu hoří oheň, na svých křesopelíškách podřimují pejskové.
Ljuba začne. Ona to opravdu není žádná komedie, ta hra a bere člověka až do jater. Jak se ukázalo, i psa… některého. Nora deset minut poslouchala, co Ljuba říká a pak slezla z křesopelíšku a šla ji utěšovat! A to opravdu má Ljuba civilní projev, rozhodně nekvílí a nerve si vlasy.
A co Gari? Ta je pařez. Tou to nehne.
Takový pes do divadla nepatří.