Ve dvojici Okamura – komunisté dnes jsou komunisté ta méně nebezpečná strana. Sami sebe prohlašují za radikální levici – to se projevuje v tom, že žádají po státu ještě nereálnější kroky, než sociální demokraté. Jejich postoj vůči EU a NATO patří spíš k jejich rituálu, než aby to byl zdroj reálného nebezpečí. Nacionalismus se nikdy s komunismem neslučoval, bylo to vždycky hnutí trans-nacionální, v době svého velkého rozmachu byli sdruženi do Internacionály, ostatně Socialistická internacionála existuje a funguje dodnes.
Okamura a jeho lidé ale útočí na podstatu zastupitelské demokracie. Zeman vystoupil na jejich sobotním sněmování a aby si vytvořil alibi, kritizoval jejich postoj vůči zahraničním misím naší armády. Zato podpořil to, čím chtějí okamurovci demokracii rozbořit, totiž podpořil vklínění systému referend do veřejného života. Referendum, které z podstaty věci samé zjednodušuje složité otázky do binární volby ANO – NE, je zaslepeně vnímáno jako demokracie vyššího typu. Na to hraje Okamura a hlava státu ho v tom podporuje – s vědomím, že podporovatelé Okamury budou volit Zemana.
Zeman bude teď nadále přijímat Babišovy ministry a bude shůry žehnat prvním krokům vlády bez důvěry: přitom tyto kroky budou prezentací vládního programu koncipovaného tak, aby se líbil. Budeme mít 125 kilometrů nových dálnic, proč je pan Ťok nepostavil za čtyři roky ve vládě? Budeme mít e-governement a do dvou let on-line daně, proč to pan Babiš nezařídil, když byl čtyři roky ministrem financí? To jsou otázky, jaké si asi nepoloží každý a bude jen poslouchat předkládané pohádky.
Toto absurdní divadlo dirigované zchromlým starcem je možné jen proto, že mu demokratické strany vyklidily prostor.
Jel jsem tuhle taxíkem a jak to bývá, zavedli jsem s řidičem hovor. Řeč šla o psech a já se zmínil, že máme doma dva.
Já jich mám sedm, pravil ten pán.
Jak se vám to přihodilo, ptám se.
Vyprávěl, že bydlí u Benešova a že tam má domeček. Původně měl jednoho psa. Pak někdo přišel, jestli by mu nepohlídal. No a už nikdy nepřišel. To se pak stalo ještě pětkrát, jak jsem usoudil. Ptal jsem se, jak to provádí s venčením.
Mám čtyři a půl tisíce metrů, odpověděl. Napadlo mě, že pejskové vyžadují venčení, tedy procházku ven z pozemku, i kdyby ten pozemek měl rozlohu Středočeského kraje, ale zeptal jsem se jinak. Jak že to po nich uklízí.
I na to měl odpověď. Upravil sekačku na trávu, tu rotační. Otočil její list tak, že na konci vznikly plácačky.
Vjedu na to sekačkou a už to lítá. Rozumíte?
Pochopil jsem, ale na další dotazy nedošlo. Dojeli jsme. Nicméně pochybnosti zůstávají.