Je zřejmé, že Babiš hraje na podporu veřejnosti. Nemá ji tak velkou jako Miloš Zeman, nicméně má ji mnohem větší, než kterýkoli z jeho rivalů, často až pětinásobnou. V systému zastupitelské demokracie má občan faktické právo zasahovat do politiky jen v den voleb a ty jsou v nedohlednu (jakkoli nic není vyloučeno), nicméně politici bedlivě sledují vývoj veřejné mínky.
Babiš se v tomto prvním kole vůbec nepokusil nabídnout kontakt se stranami demokratického bloku, přičemž se netají přáním spojit se s občanskými demokraty. Místo toho vytvořil vládní sestavu, která nemá reálnou šanci na většinovou podporu a pokud by měla nějak fungovat, tak jen případ od případu s ambulantní podporou té či oné skupiny, které by se to momentálně hodilo do krámu. Na koncepční vládnutí to není. Ale je tu veřejnost a ta si přeje mít řádnou stabilní vládu. Voliči potrestali sociální demokraty nemilostí jistě i proto, že vyvolali v doposud bezproblémové, úspěšné vládě příkop a pokusili se kriminalizací soupeře zničit. V nejbližší době se ukáže, jak se veřejnosti bude líbit to zabetonované NE proti Babišovu ANO. Jde o případ z roku 2008, tak toho Babiše postavte před soud a když je opravdu podvodník, tak ho zavřete, to není zas tak moc složitá úvaha. Zavřete ho, a pak ať někdo momentálně na svobodě vládu sestaví.
Na zavírání to hned tak brzy nevypadá. Andrej Babiš pojede příští týden na Evropskou radu a tam podle předběžných zvěstí bude hájit stávající české pozice ve věci imigrace. Chystají se kárná opatření proti České republice a to bude velmi ostře sledovaná kauza. Jak se bude chovat příjemce evropských dotací Andrej Babiš v této věci? Na vzpurné Česko nepošle Brusel tanky, už proto, že dohromady žádné nemá. Může ale utáhnout penězovod a to začnou Babišova krávy smutně bučet (opravuji: ne Babišovy, ale svěřeneckofondové). Pokud ale bude Babiš i přesto bojovat, významná část české veřejnosti mu bude tleskat a její podpora pak může hrát velkou roli, až se bude jednat o druhé kolo – už po prezidentské volbě na přelomu zimy a jara příštího roku.
K snídani jsem měl topinku s paštikou. Byl to zbytek paštiky, v kelímku po ní zbylo pár drobečků a něco bílého, ten lůj nebo co to je. Jistě to bude chutnat pejskům, až se vrátíme ráno z procházky.
Pak jsem šel do pokoje s kafíčkem, sednu si do křesla a budu si číst Neviditelného psa. Pak se osprchuju, obléknu a půjdu s pejsky.
Ti trpělivě čekají na svých pelíško-křesílkách. Že by oba? Kdepak, jenom Nora. Kam se poděla Gari? Z kuchyně slyším divné šramoty a tu to máme, přichází bezelstná Gari a nese v tlamě kelímek se zbytky paštiky.
Zatracená vopice jedna slídivá, všetečná, nic jí neujde!
Paštika uklizena do lednice. To se Gari ještě nenaučila otevírat. A já se nenaučil odhadovat míru jejího důmyslu.