Historicky komunisté parazitovali na sociálním problému a nalhali lidem, že se jejich situace zlepší, když se provede revoluce, zničí se stávající politický a hospodářský řád a nastolí se diktatura s řízenou ekonomikou. Něco takového nemůže dnes navrhnout ani Josef Skála. Už to že nemůže oslabuje sám smysl komunistické strany: oni sami komunisté rozlišovali vždy mezi stranou revoluční, to byli oni sami, a stranami reformními a to byli socialisté různých odstínů rudé. Filipova strana nebyla revoluční a nemůže být ani strana Skálova, pokud on stane v jejím čele. Na nějaké revoluce prostě není nálada.
Protestních hlasů hodně vyluxoval Andrej Babiš. Ten lidem úspěšně namluvil, že dokáže zkrotit politický matrix a místo politického systému nastaví racionální systém odborný: proto teď ze zoufalství slibuje vládu odborníků. Toto slibuje a zároveň potvrzuje stávající politické ministry ANO na jejich postech. Jinými slov: zužitkoval obecnou nenáladu vůči politice jako takové, která je částí obyvatelstva vnímána jako cosi podezřelého, špinavého a dokonce i zločinného. K tomuto žlabu samozřejmě komunisty Babiš nepustí, zde je obsazeno.
Pak tu jsou nenálady antievropské a xenofobní. Těch se úspěšně zmocnil Okamura. Ani on k tomuto žlabu komunisty nepustí. Jaký zdroj lidové nenálady může soudruh Skála nalézt? Slibuje obecné referendum. To je kost, o kterou se může s Okamurou poprat. Je lákavá, protože hodně lehkověrných lidí věří, že referendum je vyšší stupeň demokracie. Nějaký ten bodík se tu uhrát dá.
Ale na patnáct procent a více může i soudruh Skála zapomenout. Je po sezóně, je třeba zavřít krám.
Mraky nad Katalánskem
V Katalánsku vyhlásili samostatnost, směřují k jakési katalánské socialisticko anarchistické republice a španělská vláda tam snad vyšle i vojsko a pozavírá předáky, pokud to půjde dosavadními směry. Nic dobrého z toho nekouká a moc dobře se zachovala unijní administrativa, že se do toho nemíchala a nelila olej do ohně. Členské státy by asi udělaly dobře, kdyby se jasně k situaci vyjádřily a podpořily ideu španělské ústavnosti a státnosti. Otázka zní, zda by i toto bylo něco plané.
Pokud padnou první facky, události se povalí.
Když bude prolita krev, pánbu nás potěš. Čímž myslím střelbu, nikoli rozbité nosy při demonstraci.
Od zítra bude lépe, těšil jsem v duchu sebe i ji. Nebude sedm, bude teprve šest a ještě si poležíme.
Bude to úleva! Potrvá tak den, dva. Pak si zvyknem a zase bud pršet a zase bude tma.
Takový už je podzim a zima a konec konců, i jaro. Takové je to půl roku. Však to znáš, Noro. Však to známe všichni.