Zaorálek teď označil Tomia Okamuru za úhlavního nepřítele. Aby bylo jasno, Okamura a jeho partaj není úhlavní nepřítel sociální demokracie, to je nepřítel demokracie jako systému. Jeho bezohledná demagogie oslovuje nejhorší pudy. Okamura loví svým čeřenem v bahně u dna politického rybníka. Sociální demokracie věnovala ohromnou část své předvolební energie na likvidaci Andreje Babiše. Až bude po všem a začnou se zveřejňovat analýzy, ukáže se, kolik uloupli sociální demokratům Babišovci a kolik toho uloupli Okamurovci. Okamura byl ten, kdo na oboustranně kriminalizační kampani vydělal. Teď ho tu máme skoro jistého a když to dopadne jo špatně, pak s dvouciferným výsledkem ve sněmovně. Otázka kolem Andreje Babiše zní tak, zdali smí majitel osmaosmdesátimiliardového podniku dělat politiku. Ta otázka takto zněla, už když do politiky vstupoval. Kladla se už tenkrát, ale nikoli naléhavě, jelikož nikdo netušil, že za ním půjde třetina elektorátu. Takže znovu, může multimiliardář do politiky? Praskla na něho dvě nedůstojná šmíza a přetřásá se jeden výrok o státu jako firmě. Ale nemá kolem sebe žádné Dalíky a Karly Březiny, neprodal OKD pod cenou, nezapletl se do gripenů a pandurů.
Zato Okamura má přímo v programu destrukci zastupitelské demokracie, jak se historicky vyvinula v průběhu staletí a hlavně – jak se osvědčila. Prosperita a svoboda jsou s principem zastupitelské demokracie přímo svázány. Za přímou demokracii a referendy se skrývá manipulace a v důsledcích nová forma fašismu. Tomio Okamura je veřejný nepřítel a kriminální pojetí předvolebního boje mu dává naději na nečekaný úspěch.
Je dobře, že se Lubomír Zaorálek takto jednoznačně vyslovil. Ty hlavní zápasy máme před sebou a je dobře jasně stanovit, kde kdo stojí.