Je to kauza, kde je těch pravd povícero. Na jedné straně je naprosto přirozené, že Češi také chtějí něco mít z hospodářského boomu aktuální doby. Je hezké, že šest až sedm set miliard korun odchází jako odváděné zisky do zahraničí a že se tudíž investice v Česku vyplácí, avšak po skoro patnácti letech v EU začínají mít Češi pocit, že tahají za kratší konec provazu a že hrají hru na hlupáka. Tím spíš, že se jim vyčítají udělené dotace na cyklostezky a chce se po nich transfer čerstvé krve ze Somálska na Vysočinu, lépe do Polabí. Reakce odborů je zcela přirozená a žádné odbory by nikde nejednaly jinak. Druhá pravda zní, že silné odbory růst likvidují – sledujme, jak dlouho ještě Lufthansa a její potomstvo vydrží nezkrachovat v důsledku odborářských aktivit svých zaměstnanců. A pokud jde o militantství, tak to je u nás opravdu krotké, určitě ve srovnání s tím, co čeká Emmanuela Macrona ve Francii. Výsledek pak asi bude někde mezi tím vším – platy porostou, ale ne moc a krize přijde, i když ne hned.
Jak se v tom vyznat
Lesk bojovnice za lidská práva Su Tij rychle matovatí a už 360 tisíc petentů žádá odebrání Nobelovy ceny míru. Jistě jsou všichni znalci myanmarských poměrů a všichni navštívili na místě svazový Arakanský stát a na místě se přesvědčili o tom, co se tam děje. Rád bych se s někým z těch znalců setkal. Když čtu o tom, že povstalci z řad muslimských Rohingů zaútočili 25. srpna na několik desítek policejních stanic a vojenských stanovišť, rád bych od nějakého znalce poměrů dostal indikaci, který stát na světě by neposlal armádu do oblasti, kde probíhá koordinovaná ofenzíva na několik desítek silových bodů v oblasti. Mě žádný takový stát nenapadá. Ale třeba to těch 360 tisíc rozhořčených znalců ví a aspoň jeden mi to prozradí. Francie má vojáky v ulicích kvůli islamskému teroru, Británie je tam má taky. Německo ne, ale možná taky k tomu sáhne, aby vojáci doprovázeli německé dívky a ženy, až půjdou na vlak.
A to je ten dvojí metr. Konec konců, platí to i mnohem šířeji, zejména pak, pokud jde o děti. Sousedovic kluk je nesnesitelný drzý sígr, kdežto našincův chlapeček je podnikavá rozvíjející se osobnost.
Teď mě napadá: když ráno vylezu ze sprcháče, přijde Nora a olizuje mi lýtko pravé nohy. Pomáhá mi osušit se. Je mi to milé. Jakpak bych asi vnímal cizího psa? Těžko se to někdy dozvím. Na návštěvách se nesprchuji.