Václav Klaus v něm vyzývá politické strany, aby se chopily evropského tématu. Je až kupodivu, jak to, že evropské téma předmětem předvolebních debat není. Otevřené jsou dvě otázky spolu úzce spojené, otázka připojení k eurozóně a účast na tvrdém jádru unie, v rychlejší části dvourychlostní Evropy.
O euru se hovoří mlhavě, zřejmě v naději, že je to až za dlouho. Myšlenku podporuje Bohuslav Sobotka, je však velmi pochybné, zda záleží na tom, co podporuje Bohuslav Sobotka. Proevropská je i TOPka, přičemž její předseda Miroslav Kalousek byl v posledním výzkumu veřejného mínění pasován za nejméně oblíbeného politika v zemi. O tvrdém jádru a dvourychlostní Evropě se veřejně nemluví vůbec.
Přitom právě tato témata budou předmětem konkrétních kroků jakékoli příští vlády. Evropská unie je zřetelně v krizi. Připustila, že ji opouští Británie, přičemž jednání o vzájemných vztazích troskotají a vypadá to na tvrdý brexit. Turecký diktátor si dovoluje ovlivňovat německé volby a Německo si to nechává líbit. Ve Francii je trvale výjimečný stav a Rakousko začíná opevňovat svoji italskou hranici. Sny o léčbu rozšířením v Bruselu ustaly. Jediným hmatatelným důsledkem je tragická situace na Ukrajině, kde právě tyto nereálné projevy vyvolaly nemístné naděje a ty pak vedly k občanské válce a poskytlo to záminku Rusku k anexi Krymu.
Řešením tedy má být jakési tvrdé jádro, uskupení s parametry státu. To je ovšem projekt který předpokládá zásadní změnu naší státnosti a politici, kteří to budou vyjednávat musí mít mandát od voličů.
Nebo nemusí.
Skutečnost je taková, že takzvaný mandát, to je výsledek voleb jednou za čtyři ruky, který pak vydá carte blanche neboli volnou ruku na celé volební období. Vše co se v tomto období rozhodne je legitimizováno výsledky voleb, bez ohledu na to, že se o té agendě nediskutovalo a nebyla v programu.
Velmi správně proto Klaus vyzývá uchazeče o příští vládu, aby se vyjádřili.
Bohužel mají mnoho důvodů, proč to neudělat.
Pejskové byli nadšení, když budovu uviděli. Zvlášť Garina, ta je rozený průzkumník, vleze do každých otevřených dveří a kdyby ji zavedli k Labyrintu, doběhla by až k Minotaurově pelechu. S ohromným elánem vběhly dovnitř a hnali se po schodišti (bez zábradlí) do horního patra (bez přední stěny).
Na a samozřejmě se zastavily až na balkónu a čuměly dolů s velkým zájmem, copak to tam asi dole je?
Bez nadšení a bez elánu jsem je hnal zpátky. Medník vidět nebyl, okolní stromy už moc vyrostly a zakryly ho. Skelet nebude naším oblíbeným místem, ale možná si to ta někdy půjdu vyfotit. Je to patetický pozůstatek něčího nesplněného snu.