Aktuální výročí
Jednadvacátý srpen je příležitost ke vzpomínání. Kdo den invaze zažil, vzpomíná, za jakých okolností se o vpádu armád pěti států dozvěděl. Letos je to nějak ostřejší než jindy. Komunisté nejen že nestojí mimo zákon – mimo jiné proto, že si dokonce neústavně vydržovali soukromou armádu Lidové milice -, ale mají velmi reálnou šanci, že vstoupí do vlády anebo že budou hrát významnou roli při jejím sestavování.

To se projevuje i na rostoucí nestydatosti, s jakou hodnotí minulost a vyjadřují se k tomu či onomu, opět v souladu s ruskou politikou, jak si zvykli od roku 1921, kdy bolševičtí agenti v Československu stranu založili. Na ruskou notu ale nehrají jenom komunisté. Taktovku nedrží nikdo menší než prezident republiky, přímou volbou určený a stvrzený, a jeho proruskou politiku schvaluje hrozivě vysoké procento respondentů výzkumů veřejného mínění.

Jak známo, historie je učitelka s nejtupějšími žáky, nicméně tupost by měla mít své hranice. Byl to Karel Havlíček Borovský, kdo se jel do Ruska na vlastní oči přesvědčit, co je to za pravlast Slovanstva, a vrátil se a chladil slovanské hlavy. Impérium je to neproduktivní, neinvenční, početně vymírající, drží pohromadě jen kombinací lží, demagogie a násilí. A hle, na lidi určitého typu to funguje a jsou připraveni vykročit za pískajícím krysařem do nejbližší stoky.

Vzpomínejme na 21. srpen a na vzedmutí národního odporu. Nebyl zbytečný, nezapomeňme, že jen tento odpor zabránil ustavení diktatury těch nejhorších zrádců v čele s Indrou a Biľakem, padouchů odhodlaných ke všemu. Nikdy nebyli postaveni před soud, nikdy nebyli jakkoli přivedeni k odpovědnosti. Dnes, skoro po padesáti letech, jsou pak zbytečné debaty o pelíškách a vnitřní emigraci. Byla to diktatura nelítostná, k čemukoli odhodlaná, posazená na bajonetech mocnosti, které dnes mnozí Češi aplaudují a jejího diktátora velebí.

Proto je ten 21. srpen nejen symbol zrady a ponížení na jedné straně a solidarity a vzdoru na straně druhé. Je to také připomenutí, že historie není něco, co je zapsané v knížkách a sype se na to prach. Historie jde dál, nic není zaručeno a Rusko je nadále připraveno na svých západních hranicích, které pokládá jen za dočasnou linii. Vítáme vítáním
Byl jsem celý minulý týden pryč, fotil jsem ve Skotsku na ostrově Skye. Pár fotek mám na digineffím Facebooku. Vracel jsem se v sobotu – byl jsem tam s kamarádem Michalem Houdkem. Jeho měl vyzvednout na letišti tatínek, nabízeli mi, že mě odvezou taky, aby Ljuba nemusela vážit cestu až ze Zvole.

K tomu nedošlo, jela pro mě Ljuba. Ani ne tak proto, že by tolik milovala cestu ze Zvole do Ruzyně a zpátky, jako proto, že uvítací výbor, tedy dvojice Gari & Nora, musí být při tom, je to součást rituálu. Takže přijely všechny tři. Pejskové koukali z okýnka, radovali se a já s nimi. Tak je to u nás zavedeno a tak je to správné. Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz