2017
leden / 6. / 7.-8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14.-15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21.-22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28.-29. / 30. / 31.

únor / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11.-12. / 13. / 14. / 16. / 17. / 18.-19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 25.-26. / 27. / 28.

březen / 1. / 2. / 3. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24. / 25.-26. / 27. / 28. / 29. / 30.

duben / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16 / 17. / 18. / 19. / 20. / pauza - cesta do Izraele

květen / 2. / 3. / 4. / 5. / 6.-7. / 8. / 9. / 10. / 11. / 12. / 13.-14. / 15. / 16. / 17. / 18. / 19. / 20.-21. / 22. / 23. / 24. / 25. / 26. / 27.-28. / 29. / 30. / 31.

červen / 1. / 2. / 3.-4. / 5. / 6. / 7. / 8. / 9. / 10.-11. / 12. / 13. / 14. / 15. / 16. / 17.-18. / 19. / 20. / 21. / 22. / 23. / 24.-25. / 27. / 28. / 29. / 30.

červenec / 1.-2. / 3. / 4. / 5. / 6. / 7. / 8.-9. / 10. / 11. / 12. / 13. / 14. / 15.-16. / 17. / 18. / 19. / 20. / 21. / 22.-23. / 24. / 25. / 26. / 27. / 28. / 29.-30. / 31.

Srpen / 1. / 2. / 3. / 4. / 5.-6. / 7. / 8. / 9. / 10. / 11. / pauza - cesta do Skotska / 21. / 22.


ZDE.
(Říjen - prosinec 2000, rok 2001, 2002, dále rok 2003, 2004 a 2005,
dále rok 2006 a 2007
rok 2008, rok 2009, rok 2010 , rok 2011 , rok 2012 , rok 2013, rok 2014, rok 2015, rok 2016

ČTENÍ:
Kontakt (sci-fi workshop)
Zlatá padesátá (vzpomínky na dětství)
Vietnam story (veterán Prošek vzpomíná)
Pérák kontra Globeman (Comics O.Neffa)
Vzpomínky O.Neffa na srpnové dny 1968
Galerie obrazů Ondřeje Neffa


NEVIDITELNÝ PES
ZVÍŘETNÍK
SCI-FI
Knéblův web
    WOLESCHKO.CZ

Astonův web
    NEFF.CZ

Neffova galerie
Wagnerův web
    BOSKOWAN.COM

Flag Counter


Toto je DENÍK:  do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patričně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy. 
Rediguje Ondřej Neff, grafiku vytváří Tom Vild.
Listu je přiděleno mezinárodní registrační číslo ISSN 1212-673X.

Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit.
Pátek 11.8.2017, počítadlo.abz.cz
  • Kanadské úřady otevírají uprchlický tábor na hranici s USA
  • KLDR pohrozila, že do půlky srpna vypracuje plán útoku na Guam
  • Další ozbrojená skupina vyzvala venezuelskou armádu ke vzpouře
  • Policie požádala o vydání Babiše a Faltýnka kvůli Čapímu hnízdu
  • Prezidentem by měl být někdo z politického systému, říká Klaus
  • Vejce z Nizozemska a Belgie se musí v ČR povinně testovat
  • Za zkreslení Janouškova posudku dostal znalec podmínku
  • Ve věku 81 let zemřel básník Jiří Kuběna
  • Počasí v Praze: jasno, 28 °C

     
 border=
    Přichází policie, volby jsou za dveřmi
    Policie požádala sněmovnu o vydání Andreje Babiše a Jaroslava Faltýnka kvůli trestnímu stíhání stran Čapího hnízda. Sněmovna se případem bude zabývat za týden a poté bude policie vyšetřovat něco, co měla vyšetřit už dávno.

    K tomu nebylo třeba ostrovtipu poručíka Columba, psalo se o tom ve všech novinách a je to případ bezesporu skandální. Miliardář měl zapotřebí sešvindlováním majetkových vztahů svého podniku Čapí hnízdo vydyndat z unijních peněz padesát mega. Rozruch kolem toho utichl právě proto, že si policie seděla na rukách. I o tom se přece psalo. Proč policie nekoná? Ta jediná mohla vnést jasno: je to trestný čin anebo legálně proveditelný fígl? Nechutná praktika by to byla v každém případě, zrovna tak jako trik s korunovými dluhopisy. Jenže policie si na rukách seděla a uvolnila je teď.

    Nemá smysl se dohadovat, zda je to součást volebního boje. Před volbami je všechno, co se na veřejné scéně děje, tak či onak v souvislosti s volbami, jelikož to působí na veřejné mínění. Bez ohledu na to, zdali to někdo chtěl nebo nechtěl a je to součást plánu nebo pouhá shoda okolností. Vyšetřování je zde a využívat toho faktu budou obě strany. Babiš hned začal s povykem, že politici po něm jdou, a jeho protivníci ho budou prezentovat jako gaunera. Přesvědčení budou ještě přesvědčenější, jak to vnímají ti lhostejní a jak to na ně zapůsobí, se uvidí při volbách.

    Billboardy u dálnic
    Ráno měli v rádiu debatu o chystaném zrušení billboardů u dálnic. Argumentace se točila kolem bezpečnosti provozu (jedna strana) a svobody podnikání (druhá strana). Nechápu, že nezní tento argument:

    Dálnice je postavena z veřejných peněz, staví se nekonečně dlouho, každý, kdo po ní jede, na ni přispívá mýtem nebo známkou. Můj názor řidiče: billboardy mě nerozptylují, spíš je to zpestření nudné jízdy po dálnici. Co mě ale štve, je to, že někdo má z veřejné dálnice a mé dálniční známky kšeft. Prostě – parazituje na dálnici. Svobodně podniká, ale na veřejné dálnici. Kdyby z toho měl odpovídající kšeft stát, dovedl bych to pochopit – bylo by to něco jako mýto navíc.

    Na Neviditelném psu je reklama Lidových novin a z té se platí provoz webu a je to v pořádku. S billboardy je to jinak. V celé té diskusi jsem ale nikdy nepostřehl, co má z té reklamy stát jako zisk. Když slyším, že nějaká firma má své místo propachtované na neomezenou dobu, pak si myslím, že by policie měla zajistit předmětnou smlouvu a ověřit, kdo ji podepsal, a hned se jít podívat, v jakém bytě ti pánové bydlí a jaké auto mají a jestli odpovídá platu. Nevěřím na férovou smlouvu tohoto typu, odjakživa v billboardech u dálnice čuju podfuk. Proto mi vadí billboardy u dálnice. O svoje bezpečí se dokážu postarat sám, nepotřebuju kácet stromy kolem silnic.

    A je pravda, že tolik billboardů u silnic jsem neviděl nikde na světě, a jezdil jsem autem v Americe, Africe, Asii a samozřejmě v Evropě.
     
 border=
    Troubení na holuba
    Naložil jsem pejsky do auta a vyrazili na výlet. Už to vypadalo, že nám nic nebrání dosáhnout cíle, té velké louky v Olešku, kde Gari s Norou můžou běhat a honit se a pátrat po myšičkách. Něco se přece vyskytlo: holub. Stál uprostřed ulice, koukal na nás kulatým okem, přešlapoval a dával najevo, že se nehodlá hnout. Lehce jsem na něho troubnul, on ni. Tak jsem ho velmi opatrně objel. V zrcátku jsem ho pak viděl, jak se za námi dívá. To jsou dneska lidi, říkal si. Oni by jezdili těmi svými auťáky sem a tam, jako by se neholubilo!

    Jeli jme dál a v paměti mi vytanula anekdota, já si jich pamatuju jen málo, ale tuhle mám rád od dětství.
    Vsadili se orel, jestřáb a holub, dohodli se na závodech Praha – České Budějovice. První dosedl na špičku Černé věže orel, chvíli za nim tam doplachtil jestřáb. Čekají deset minut a když se nedočkali ani po půl hodině, měli starost, jestli se holubovi nic nestalo. Vraceli se, koukali a až doletěli na Pankrác a on tam dole kráčí holub. Tak se k němu snesli a co že se tu špacíruje, vždyť oni dva, orel a jestřáb, už dávno v Budějovicích byli!

    Holub na ně užasle koukne: „Jo vono se letělo?“

    To byl on, na té naší ulice, to byl on, ten závodní holub.
     
 border=
    Čtěte digineff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz