K tomu nebylo třeba ostrovtipu poručíka Columba, psalo se o tom ve všech novinách a je to případ bezesporu skandální. Miliardář měl zapotřebí sešvindlováním majetkových vztahů svého podniku Čapí hnízdo vydyndat z unijních peněz padesát mega. Rozruch kolem toho utichl právě proto, že si policie seděla na rukách. I o tom se přece psalo. Proč policie nekoná? Ta jediná mohla vnést jasno: je to trestný čin anebo legálně proveditelný fígl? Nechutná praktika by to byla v každém případě, zrovna tak jako trik s korunovými dluhopisy. Jenže policie si na rukách seděla a uvolnila je teď.
Nemá smysl se dohadovat, zda je to součást volebního boje. Před volbami je všechno, co se na veřejné scéně děje, tak či onak v souvislosti s volbami, jelikož to působí na veřejné mínění. Bez ohledu na to, zdali to někdo chtěl nebo nechtěl a je to součást plánu nebo pouhá shoda okolností. Vyšetřování je zde a využívat toho faktu budou obě strany. Babiš hned začal s povykem, že politici po něm jdou, a jeho protivníci ho budou prezentovat jako gaunera. Přesvědčení budou ještě přesvědčenější, jak to vnímají ti lhostejní a jak to na ně zapůsobí, se uvidí při volbách.
Billboardy u dálnic
Ráno měli v rádiu debatu o chystaném zrušení billboardů u dálnic. Argumentace se točila kolem bezpečnosti provozu (jedna strana) a svobody podnikání (druhá strana). Nechápu, že nezní tento argument:
Dálnice je postavena z veřejných peněz, staví se nekonečně dlouho, každý, kdo po ní jede, na ni přispívá mýtem nebo známkou. Můj názor řidiče: billboardy mě nerozptylují, spíš je to zpestření nudné jízdy po dálnici. Co mě ale štve, je to, že někdo má z veřejné dálnice a mé dálniční známky kšeft. Prostě – parazituje na dálnici. Svobodně podniká, ale na veřejné dálnici. Kdyby z toho měl odpovídající kšeft stát, dovedl bych to pochopit – bylo by to něco jako mýto navíc.
Na Neviditelném psu je reklama Lidových novin a z té se platí provoz webu a je to v pořádku. S billboardy je to jinak. V celé té diskusi jsem ale nikdy nepostřehl, co má z té reklamy stát jako zisk. Když slyším, že nějaká firma má své místo propachtované na neomezenou dobu, pak si myslím, že by policie měla zajistit předmětnou smlouvu a ověřit, kdo ji podepsal, a hned se jít podívat, v jakém bytě ti pánové bydlí a jaké auto mají a jestli odpovídá platu. Nevěřím na férovou smlouvu tohoto typu, odjakživa v billboardech u dálnice čuju podfuk. Proto mi vadí billboardy u dálnice. O svoje bezpečí se dokážu postarat sám, nepotřebuju kácet stromy kolem silnic.
A je pravda, že tolik billboardů u silnic jsem neviděl nikde na světě, a jezdil jsem autem v Americe, Africe, Asii a samozřejmě v Evropě.
Jeli jme dál a v paměti mi vytanula anekdota, já si jich pamatuju jen málo, ale tuhle mám rád od dětství.
Vsadili se orel, jestřáb a holub, dohodli se na závodech Praha – České Budějovice. První dosedl na špičku Černé věže orel, chvíli za nim tam doplachtil jestřáb. Čekají deset minut a když se nedočkali ani po půl hodině, měli starost, jestli se holubovi nic nestalo. Vraceli se, koukali a až doletěli na Pankrác a on tam dole kráčí holub. Tak se k němu snesli a co že se tu špacíruje, vždyť oni dva, orel a jestřáb, už dávno v Budějovicích byli!
Holub na ně užasle koukne: „Jo vono se letělo?“
To byl on, na té naší ulice, to byl on, ten závodní holub.