Dále oznámil úmysl zrušit půl druhého roku trvající výjimečný stav. Není to ale tak, že by se bezpečnostní situace v zemi zlepšila. Ta ani se zlepšovat nemůže, není k tomu žádný důvod. Ten výjimečný stav byl vyhlášen proto, aby měly silové orgány více pravomocí k zajišťování pořádku. Jsou tedy dvě cesty: buď upravit zákony tak, aby to co bylo výjimečné se stalo normálním, a to v podstatě je současný stav, anebo na pokusy o udržení pořádku rezignovat. Dále pak Macron horoval pro silnější Evropu a vyjádřil politování ze ztráty směru a z byrokratického bujení. Ono je to sice politicky nekorektní a leckdo to nerad slyší, nicméně našinci, který prožil většinu života v socialistické diktatuře, znějí ta slova povědomě. Takto se všelijací ti Jakešové a Husáci a Novotní taky bušili do prsou takřka stejnými slovy. Těch upevňování internacionálních svazků bylo!
Francouzští voliči si zvolili Macrona jako nové koště v naději, že bude dobře mést. Třeba se mu něco podaří, všechno jistě ne, ale i to něco by byl úspěch. Problém je v tom, že v Unii neexistuje demokratický mechanismus, který by mohl zásadní změny nastolit. Čistě teoreticky by ke změnám mohl přispěl evropský parlament, složený z reformně naladěných poslanců. Ten současný plodí Junckery a Tusky a přes ně nejede ani vlak, ani Macron. Tím spíš ne Macron, že z největší pravděpodobnosti je ze stejného těsta jako oni. Tedy: mistr ušlechtilých žvástů, generátor lži a producent laciných alibi. Jestli je to tak, to ukáže už blízká budoucnost. Všímejme si ho, tenhle pán se týká i našich záležitostí.