Nejde jen o eventuální referendum stran EU. Každé referendum, pokud nejde o lokální hlasování o věci, kterou každý důvěrně zná a týká se ho bezprostředně a buď ji nechce, nebo chce, každé jiné referendum se pak opírá o emoce a tlak demagogických pseudoargumentů. Brexit by měl být odstrašujícím příkladem, kdy ani tak solidně usazená demokracie a tak fungující právní stát si neví s odchodem rady, netuší, jak vyřešit spleť různých zájmů a smluv a je tak bezradný, že premiérka ze zoufalství vyhlásila předčasné volby a nedosáhla toho cíle, jaký si vytkla.
Evropská unie je v osudové krizi vyvolané tlakem stěhování národů, jež očividně nastalo. Aby Evropa zaujala racionální a reálné stanovisko, bude třeba změn v myšlení především ve státech první linie. Ty náznaky už tu jsou – viz myšlenku, že se má azylové řízení odbývat v Libyi a ne na evropské půdě. Pak ovšem musí padnout ideologická mediální lež, že jde o azyl lidem prchajícím před válkou. Jde o bariéru před ztřeštěnou migrační vlnou, kdy jsou statisíce lidí poblázněné nereálnými vidinami a vkládají svůj osud do rukou zločineckým skupinám. Není náhoda, že veřejnost států Visegrádu je schopna situaci posuzovat reálněji, protože je na ideologickou masáž a prolhané žvásty citlivá.
Ten proces prozření musí na Západě proběhnout, pokud nemá Západ ztratit svoje základní atributy. K tomu můžeme i přispět; není pravda, že naše postoje jsou jenom šmahem odmítané. Je proto třeba ocenit Zaorálkův i Kalouskův postoj: pozice jejich stran není v předvolební zjitřené atmosféře nejpevnější a bylo by snadné zabrnkat na podrážděnou náladu veřejnosti. Státník ale musí vyjadřovat i takové koncepty, jaké veřejnost nechce slyšet. Což je něco, co je takovému Zemanovi naprosto cizí.
Zaorálkovo vystoupení proti referendu o vystoupení z unie je za daných okolností statečné. Což je konstatování – střízlivě uváženo – velmi smutné.
Jsouo to ale potvory hnusné. Chytám je tou patentní pinzetou nebo jen tak prsty, zpravidla je chytu ještě dřív než se stačí zakousnout. Je kupodivu, že jim tak dlouho trvá najít si místečko. Pak jsem našel dvě zakousnutá do jednoho místa. Že by to byl pramen nějaké zvlášť chutné krve? Házím je do štamprlete a pak to vyhodím do záchodu a spláchnu. Prý to přežijou, myslím ale, že kdybych je pozabíjel mechanicky že bych to nevytrhnul. Jsou všude v počtech nespočetných. Hnusné bestie. Kdyby na ně někdo vymyslel nějaký mor, dobře by udělal. Ano, naši pejskové mají protiklíštěcí ochranu, ale nějak to není tolik platné, jako dřív.