Pivo Bernard se svým kulturním přesahem, to je zase u nás ostrůvek svěžího vzduchu, ostrůvek recese a sršatých nápadů. Je to jako v závěru Čapkova R.U.R. Dokud žárovička svítí, žijem, říkají si postavy hry a sledují, jak jedna po druhé žárovičky hasnou. Pivo Bernard a jeho reklamy jsou taková žárovička v dusivé tmavošedé mlze mazlavé korektnosti zamořené chaluhami zákazů.
A už je to tady, reklama s tancující černoškou je sexistická a rasistická. Na námitku Stanislava Bernarda, že námitky proti reklamě mají čtyřprocentní podporu, oponuje růžolící aktivistická soudružka, že na čtyři procenta je třeba brát stejný ohled jako na čtyřprocentní homosexuální menšinu. Že jí není hanba, chtělo by se říct. Jenže ona jí hanba být nemůže, protože má skořápku na zadku a nemá ponětí o padesátých létech, kdy jiné takové růžolící soudružky taky hořely pro svoji pravdu.
Historka z té doby: obrátila se taková růžolící na moji matku s prosbou o radu, že ona miluje soudruha Pepíčka a soudruh Pepíček vzdoruje a že už organizace ho vyzvala, aby se vyjevil, a on je jako dub, a co by ona, jako zkušená soudružka, poradila? Moje matka jí poradila, aby si umyla vlasy. Zrudla rozhořčením a běžela ji udat.
Ve věci reklamy pivovaru Bernard by si tyhle dvě soudružky mohly podat přes propast času ruce. Tamti soudruzi pivo Bernard utnuli. Ti noví soudruzi se o to snaží.
Proč jsou pořád nějací soudruzi?
Tak aspoň pijte pivo Bernard, dokud smí být. Já mu připiju červeným vínem bez černošky.
Loučil jsem se s vámi včera ráno před odchodem na procházku. V noci pršelo a ráno jen jemně mrholilo. Oblékl jsem se zlehka a navlékl jsem si holinky. V lese jistě bude mokro, tak tam nepůjdu v croxech.
Vrátili jsme se jako tři vodníci neboli hastrmani. Nápadu s holinkami jsem litoval. Croxy mají díry, vda by mi z nich vytekla, kdežto ten liják, který se strhnul, mi natekl dovnitř holinek a tam už zůstal. Pejskové sami běželi do garáže a posadili se k sekačce na trávu – přes rukojeť visí psí ručník. Podle zpravodajství to bylo včera ve Středočeském kraji nejhorší v Černošicích. Ty jsou od nás vzdušnou čarou 6 kilometrů… Dvojice čerpadel v jímce jela naplno, aby dostala vodu na ulici a odtud ta voda teče, podotýkám, do rigolu a z něho do Zvolského potoka a ten ústí do Vltavy. Na trávníku vzniklo jezero a jeho hladina stoupala k prahu ateliéru. Vynosil jsem nějaký nábytek a fototiskárnu a podobné ne moc voděodolné krámy. No a nasadil jsem třetí, fakt silné čerpadlo a to přece jen zvrátilo situaci a hladina začala klesat. A voda v holinkách? Od toho jsou lyžařské sušičky bot…
Za chvilku se vypravím na procházku s pejsky, ve vysušených holinkách, se sluníčkem nad hlavou. Po včerejší průtrži zbude jen dramatická vzpomínka, částečně i fotograficky zdokumentovaná.