Smysl návrhu je ovšem jinde, než v obraně vlasti. Je to pokus o obranu před jedním z dalších rozum drásajících nesmyslů Evropské unie, která bezmocně přihlíží degradaci bezpečnostní situace v některých svých členských zemích, najmě ve Francii, Belgii a Švédsku. Tento nesmysl spočívá ve směrnici omezující držení zbraní občany. Zatím se týká především dlouhých opakovacích zbraní, ale trend je naznačen, ostatně týká se i zbraní historických a to už je opravdu groteskní aspekt. Logika je zřejmá, v tomto směru se půjde dál, až k totálnímu odzbrojení občanů, jako tomu bylo u nás za komunistů a před tím za nacistické okupace, kdy se držení zbraně trestalo smrtí. Je to logika vytváření zdání opatření, aby neklidní občané nabyli dojmu, že někdo něco konkrétního rozumného dělá a média za stavu řízené svobody slova tuhle hru na opatření podpoří.
Jistě se za to dostane Česká republika na pranýř, jako se dostala za své odmítnutí kvót. To je další taková hra na opatření. Možná se zase ozvou lidovci, jako se ozvali, že jsme mohli na oko přijmout deset , patnáct migrantů a byli bychom z obliga. Třeba připomenou, že málokdo potřebuje mít doma opakovačku na víc než deset nábojů se klopnou ramenní opěrkou. To je takový lidovecký postoj. Ale do české tradice patří i odmítnutí nesmyslu. Budiž, je to gesto bez praktického významu. Dostaneme za něj na hubu. Směrnice bude platit, protože bruselské směrnice platí víc než ústava nějaké České republiky. Je to taková ta moc bezmocných. Bohužel – do takové polohy nás tlačí.
Ona se rýsuje celkem zřetelná linka. Hra na učinění přijetí opatření, tohle známe z minulého režimu a Brusel to dělá výborně. Ale pak taky bude třeba ukázat prstem na viníka. Francie je dva roky ve výjimečném stavu, za včerejšek vytáhli z vody a do Itálie dopravili osm a půl tisíce migrantů. A kdo za to všechno může? Češi, Maďaři a Poláci, protože odmítají kvóty.
Takto se to rýsuje. Tedy znovu, je to akt moci bezmocných, prskání myši zahnané do kouta.
Pro mě ne, já sleduju předpovědi, ale pejskové jsou nemile překvapeni! Včerejší mlhu ani nevnímali, ovšem dnešní déšť je zaskočil. Odvykly si, že něco takového vůbec může být. A to je teď v sedm ráno deštíček velmi mírný. V noci to bylo pořádné slejvadlo. Gari s Norou spaly jak zařezané, takže o ničem nevědí, mě to ale probudilo a bloudil jsem po baráku, abych se přesvědčil, že je všechno zavřené. Sice jsem to kontroloval už večer, ale znáte to: důvěřuj ale prověřuj.
Jsem zvědavý na principiální otázku: bude to znamenat víc nebo míň klíšťat? Řekl bych že víc, že havěť vylézá – včera jsem dokonce natrefil na užovku, na vyhlídce v Olešku, u sloupu vysokého napětí. Užovku volně loženou jsem nepotkal už od dětství. Pro oba znamenalo to setkání leknutí, holky ji neviděly.