Zaorálek je zároveň ministr zahraničí. Bude to náročný úkol zvládnout obě role. Pondělkem se rozjíždějí dohody o brexitu a bude třeba hájit zájmy českých občanů. Macron upevnil svoji pozici sice s nepatrným voličským zázemím, avšak z hlediska práva nezpochybnitelně. Netají se s tím, že chce upevnit osu Paříž – Berlín a východoevropskou pakáž vzít pořádně pod krkem. Ta, protože ji politika bruselského aparátu s Junckerem v čele připravila o Británii jako přirozeného spojence, bude pod sílícím tlakem a také zde se bude muset Zaorálek velmi výrazně angažovat. Ve věci kvót se Praha zachovala silně, nepokusila se z věci vyšvejkovat jako Slováci, kteří přijali šestnáct migrantů a dostali tedy do žákovské knížky růžový puntík: my tam máme černou kaňku s hrozbou výprasku. Mimochodem, Slováci (a další) jsou školáčci vzoráčci ne proto, že přijali početně bezvýznamné houfy migrantů, ale proto, že přičinlivě podpořili „hru na řešení“ pana Junckera a jeho kamarily. Prostě – přikyvují a jsou chváleni. My nesmyslu vzdorujeme a posílají nás klečet na hrách. To vše bude muset Zaorálek řešit jaksi vedle svého volebního angažmá, v němž má za úkol propměnit katastrofu aspoň v neúspěch, v lepším případě nevýhru, a pokud by se měl stát zázrak, tak ve vítězství.
Je zde ale jedno téma, kde se obě role stýkají. Je to otázka přijetí nebo nepřijetí eura. Sobotka v předvečer svého pádu ji otevřel a nastolil téma přijetí eura v příští etapě. Zde by se mělo jasně říci: euro by mělo být jedním z nosných témat těchto voleb, protože vláda bude muset se v příštím období k přijetí či nepřijetí eura postavit. Paní Merkelová se ve volbách neptala voličů, zda si přejí přijímat statisíce lidí bez dokumentů pod střechu německého sociálního státu. Ale jaksi k tomu došlo, protože se to tak semlelo a Turci je do Evropy poslali. Bylo to nepředvídatelné v tom rozsahu, v jakém to nastalo.
Problém eura je jiný. O něm se ví od okamžiku vstupu do unie, která ovšem byla zcela jiným společenstvím, než jakým je dnes. Zatím jsme se mu vyhnuli, zřetelně k našemu prospěchu. Politické subjekty by měly jasně občanům vyjevit, jak se k otázce eura staví. A taky by bylo fér občanovi sdělit, že nejde jen o měnu, o to, v čem budeme dostávat mzdu a čím budeme platit. Jde o zostřenou integraci, již pan Macron s paní Merkelovou chystají. Lubomír Zaorálek v Bruselu „bývá u toho“, jak se hezky říká. Budeme tedy od něho čekat jasné a fundované stanovisko jak ve věci eura, tak ve věci vysokorychlostní Evropy.
Ono k tomu jistě nedojde, nicméně pokus by to byl zajímavý: nechat projít Gari s Norou – dejme tomu – Saharou nebo Kalahari. Opakuji, je velmi nepravděpodobné, že se to někdy stane. Nicméně, pokud by toto nepravděpodobné nastalo a tyhle dvě osoby by Saharou prošly, je naopak velmi pravděpodobné, že Gari bude po tom přechodu čistá, kdežto Nora zablácená. Nejen to, obyčejně zablácená. Bude pokrytá smrdutým černým bahnem.
Přitom právě Gari je ten pokusník a kaskadér, právě Gari všude šmejdí a všechno objeví a vleze do každé díry. Ona ale vleze do každé čisté díry, kdežto Nora volí bahenní zdroje.
Pokud si myslíte, že mě k napsání této glosy přiměl čerstvý zážitek z tohoto suchého léta, pak ano, máte pravdu. Série zážitků. Každý den takový zážitek.