Potíž je zřejmě v tom, že jinak vnímá politiku Milan Chovanec a jinak takzvaný řadový občan. Rozdíl mezi nimi je zásadní. Milana Chovance politika živí, kdežto řadového občana politika sere. Není tedy divu, že jeden i druhý mají na věc zásadně rozdílný náhled.
Expresivní výraz je užitečný v úvodníku, protože přitáhne pozornost a vzbudí emoce. Ty opadnižte, podívejme se na věc střízlivě a bez expresivních výrazů. Ten postoj řadového občana lze vyjádřit i ne-expresivně a sociologové na to jistě mají svoje tvrdá data. V okruhu zájmu řadového občana politika zaujímá nepatrné procento. Podstatná je osobní situace, práce, rodina, přátelé, fotbal. Občan bere politiku periferním viděním a vnímá ji jen v jejích nejhrubších konturách. Spravedlnost v tom není žádná.
Co tedy chce občan? Slušnou vládu a stoupající životní úroveň. Chovancova - a nejen jeho - trpkost pramení z toho, že současná, či spíš pomíjející vláda zajistila jedno i druhé. Potíž zjevně vzešla z toho, že vedení strany pod vedením Sobotky podlehlo dojmu, že veřejnost si žádá spravedlnosti a že mikroskopicky sleduje každé hnutí ve vedení jihočeské či jihomoravské organizaci. Místo sebevědomého - zde jsme a toto je naše dílo - nasázela partaj kolem sebe terče k odstřelování. Tady je Hašek, zde Zimola a tam Babiš. Máte ministra vnitra, tak toho Babiše zavřete, když je takový zloděj a podvodník, tato prostinká myšlenka napadne asi každého voliče, pokud to není znalec politiky a práva.
OK, středou nastala změna, místo Sobotky nastoupili triumviři. Pokud by měli pokračovat v linii nastolené Sobotkou, nemuseli se triumvirovat. Měli by začít s něčím novým a mají na to čas, řeklo by se, tak asi týden, dokud potrvá zájem (je-li jaký). Chce to změnu a nápad.
Pokud by ten nápad měl být takový, že se Zaorálek postaví na stanici metra s koblihami, bude to nápad blbý.
Byly za noc tři, ta poslední, to už byl jen takový bouřkový vejškrabek, jedno zahřmění, ale ty dvě před tím, kolem půlnoci a pak bůhví kdy, to byly bouřky práskací a přívalové. Výsledek? Pejskové v posteli. Je to náročné, mít pejsky v posteli, tím spíš, že Nora musí nosit na hlavě kornout, aby si nelízala tu svoji rozlízanou tlapu. Tu ránu tam pořád ještě má už to vypadalo dobře a pak ji něco popadlo a rozlízala to do plochy dvojnásobné, než byla před tím.
Tak tedy bouřku jsme přežili a teď ještě s tou tlapou aby to vzalo lepší vývoj. Tedy, od té doby co jsme důsledně nasadili kornout se to zlepšuje. Těžko ale hádat, jak dlouho to bude trvat. A kolik bouřek ještě přijde, ono je to jedno k druhému.