Absurdita postoje jejž reprezentuje se dokumentuje nejlépe na příkladu Maďarska, které si zásadně zasloužilo o zastavení Balkánské stezky a zachránilo tak Německo před masivním přílivem migrantů z Turecka. Za nedostatek solidarity mohou pokládat vnitrozemské státy neochotu těch přímořských zastavit tuto vlnu, která nese všechny znaky masové horečky. Nešťastníci ze dvou kontinentů, hnaní falešnou vidinou štěstí, které na ně v Evropě nečeká, manipulovaní mezinárodní gangsterskou gildou převaděčů podporovaných lidskoprávními blouznivci, ženou se bezhlavě kupředu, zatímco Evropa bezmocně přihlíží a její předáci konstatují, že v minulosti situaci podcenili. Není to minulost, je to přítomnost. Toto je třeba panu Junckerovi vysvětlit.
Jiná věc je, že by nějaké vysvětlování nebylo nic platné. Změna politiky je vždy podmíněna změnou osob a pan Juncker raději nechá celou Evropu potopit, než aby se svého postu vzdal. Kdyby měl kousek cti v těle, abdikoval by už po brexitu, jemuž nebyl schopen zabránit.
O krůček ke hrobu
Sociální demokracie vytáhla další kartu před volbami - začne horovat pro přijetí eura. Kdo měl pochybnosti o soudnosti vedení Lidového domu si může být už jistý: oni se dočista zbláznili. Ona je ta unie zcela jiná, než když jsme do ní vstupovali a její obraz se zásadně změnil. Slovenský příklad - a že budiž Slovensku přány všechny úspěchy - asi nedokáží vyvážit pochybnosti. Bohuslav Sobotka se ale ani nepokouší pochybnosti vyvracet, prostě hodil na stůl kartu s nápisem euro. Jestli se má vstup do eurozóny stát volebním tématem, pak je jednociferný výsledek sociální demokracie zaručený.
Pokud je Norinka charakterizovatelná coby Křovina, pak je Gari docela určitě Kvilda. Je to vidět (rozumějte slyšet) hlavně ráno.
Ráno to u nás vypadá tak, že postupně vstáváme. Nejdřív já, ledaže Ljuba vstává v exotickou hodinu, jako v půl páté, jak už to mívají herci ranní nástupy k natáčení. Zkrátka, jeden dvounožec vstává první a druhý se k němu zdráhavě připojí. Připlouží se Nora. Snídáme, čteme zpravodajství. Hovoříme o tom či o onom.
Celou tu dobu se Gari válí v pelechu, nejlíp v Norinčině, tam je to mnohem lepší než v jejím pelechu. Všechno ale jednou skončí, i ranní obřady. Jdu se vysprchovat a oblékám se.
Gari úprkem opouští pelech a začne kolem mne kroužit. Když už se půjde! Tak rychle! Pohyb! Honem!
No a protože u toho kvílí, je to kvilda.