Pikantní ovšem je to, že vedle řidiče seděl zástupce hradního protokoláře Vladimír Kruliš. Jihočeští policajti tvrdili, že k nehodě došlo při prezentaci vozu prezidentovi. Jenže auto bouralo v deset večer a prezident Zeman obvinil policii ze lži, protože v deset večer už byl v posteli. Výše nadřízený policejní mluvčí pak potvrdil, že civilista nemá v policejním voze co pohledávat, leda v přesně definovaných případech.
Ostuda je to veliká, tak velká, že pravdu asi nepůjde ututlat. Je skoro jisté, že policajti auto prezidentu Zemanovi v deset večer nepředváděli. Předváděli se nejspíš sami ve stylu "pojď se svízt pořádným žihadlem", až do toho - údajně - přišla srdeční příhoda a následovala vážná havárie.
Ona by to byla více méně patálie a nepříjemnost a smutná událost s ohledem na to, že byli poranění lidé. Zároveň je to ale politikum. Příběh už teď svědčí o chaosu a rozkladu vládnoucímu v okolí prezidenta. Fyicky je prezident lidská troska, zjevně neschopná plnohodnotně vykonávat úřad - a není schopen si zjednat pořádek a kázeň ve svém podpůrném aparátu. Tudíž ho aparát nepodpírá, na funus v Bratislavě ho přiveze pozdě a na sjezd diktátorů v Pekingu ho musí přivézt na vozíku - taky pozdě. No a když jde šéf spát, vozí se v autě za čtyři mega, kdo by odmítl?
Je opravdu zajímavé sledovat, kolik ostud je schopen Zemanův volič unést. Po extempore s hůlkou podpora klesla o pětinu. Tak vážné dopady asi tahle šlamastyka mít nebude. Není to vědro ostudy jako případ s hůlkou, ale kapka. No a kapka ke kapce...
Tedy, ono jak kdo, bouřky se bojí Nora, Gari ji prospí a já ji protrpím s Norou, protože nora se mi přilepí k nohám a klepe se tam. A že to byly bouřky, včera odpoledne! Ta co přišla po třetí hodině bla s kroupami, ty mlátily do našich veluxových oken a zase mi připomněly, na jakou sílu asi jsou ta okna dimenzovaná. Vzpomněl jsem si i na vojína Ryana a na úvodní záběry filmu zobrazující střely pronikající do vody: jestlipak nám některá ta kroupa trefí rybu do hlavičky? Snad mají ryby tolik rozumu, aby se zašily někam do hloubky? Gari, ta se zašila na kanape, jak řečeno, a Nor ke mně.
Pak jsme šli na procházku, všud se valily potoky, viděl jsem na vlastní oči horotvornou roli vody a po návratu jsem pejsky i sebe osušil.
"Tak vidíš, Noriko, a je po všem, teď už bude klid," ujišťoval jsem pejska, zatímco venku svítilo sluníčko.
Svítilo a dosvítilo a přišla druhá bouřka a Nora se zase klepala. Byla to bouřka bez krupobití, nicméně pochybuji, že Nora tak malý rozdíl ocenila. Důvěru jsem ale neztratil, pořád věří že místo u mých nohou je ve vesmíru to nejbezpečnější.