Zveřejněno bylo třetí klubko difamujících odposlechů a ty – pokud se prokáží jako pravdivé – dokazují, že skutečně Babiš v hrdlo lhal když se zapřísahal, že na své noviny vliv nemá.
Jak by to bylo, kdyby mu nepatřily?
Byl by to odposlech setkání s nějakým novinářem, záznam hovoru o materiálech, které zveřejněny nebyly. Těžko by bylo se nad něčím příliš pozastavovat, až na to, že někdo odposlouchává privátní konverzaci vicepremiéra České republiky. To je skandál a trestuhodné selhání bezpečnostních složek státu. Skupina Šuman dokonce dopředu avizovala, že ilegální záznam zveřejní a novinář Janek Kroupa o jeho existenci referoval už minulý týden. Je kupodivu, že Chovancova policie připustila, že se něco takového mohlo stát. To že premiér Sobotka nenavrhuje odvolání ministra vnitra, znamená, že s tím souhlasí. Nelze tedy než konstatovat, že sociální demokracie k politickému boji používá ilegální nahrávky, zveřejněné v pečlivém načasování, profituje tedy ze zločinu.
To je stejně hnusné, jako je hnusný obsah oněch nahrávek. Je to zajímavý zápas: když jsme účastníky zápasu, třeba v tennisu nebo v čemkoli jiném, máme chuť někomu fandit. V tomto případě jsou ale odpudivé obě strany, včetně pána, který by měl soudcovat – prezidenta republiky. Pokud tento pocit bude sdílet více lidí, pak z toho budou mít prospěch antisystémové a antidemokratické formace.
Miloš Zeman dovedl ústavní kreativitu svých předchůdců, Václava Havla i Václava Klause, na vyšší úroveň – teď dokonce do ústavy včlenil i koaliční smlouvu. Odmítá totiž odvolání Andreje Babiše přijmout, protože prý odporuje koaliční smlouvě. To už je na ústavní stížnost. Bude zajímavé sledovat, jak se obě komory parlamentu zachovají. Přinejmenším v Evropě není žádný monarcha, který by zasahoval do politického života země tak nestoudným způsobem, jako to dělá Miloš Zeman. Náš císař František Josef by si něco takového neodvážil pomyslet ani ve snu.
Jak tahle nepěkná hra skončí? Předčasné volby by ji přinejmenším přerušily, i to by bylo vítězství rozumu.
Takže je to řešení u nás málo pravděpodobné.
Starost navíc – vylíhli se ptáčkové a učí se létat. Dopoledne, když ještě svítilo sluníčko, slyším ptačí vřeštění: na zahradě křepčí Nora s Garinou nad opeřenou kuličkou, pískletem drozda, žákem letecké školy - prvoletcem. Bylo to tak trochu jako Betlém, jako kdyby se oslík a kravička skláněli nad Ježíškem. Jen ti rodiče by u toho nesměli tak vřískat.
Všechna čest, ani jedna, ani druhé se nepokusily tu pernatou věc vzít do huby, natož pak sežrat. Bylo to vystoupení opravdu jen taneční. Musel jsem to choreografii zatrhnout. Ptáčkové jsou jev pozitivní, ptáčky chráníme, v zimě přikrmujeme a v létě od nich odháníme vetřelce, ať je to Gari s Norou anebo ten nechutný bílý kocour, co se tu promenoval po plotě, dokud jsem ho nehnal svinským krokem pryč.