Krajské záležitosti obvykle bývají mimo sféru zájmu celostátních médií (což je Neviditelný pes :-) ), nicméně tato aféra má několik zajímavých prvků. Především, z krajské politiky odchází Jiří Zimola, trojnásobný krajský vítěz voleb a výrazný oponent Bohumila Sobotky. Je v těchto hodinách označován za politickou mrtvolu kvůli skandálu s přeplaceným šéfem krajských nemocnic a financováním rekreační chalupy. Na tom je pikantní, že sedmimiliónový roční plat má i exponent ANO, ale o tom se jaksi nemluví. O mrtvosti této mrtvoly Zimoly jsem už vyjádřil pochyby a nadále na nich trvám.
Další věc: jde zřetelně o věc, která by se dala vyřešit za předpokladu dobré vůle z obou stran, ale ta očividně chyběla. Takže – pohodlná a úspěšná koalice padla a ANO je v opozici a ČSSD čeká spolu s lidovci politické zápolení s nepočetnými přílepky, které jistě budou svou nově nabytou loajalitu zúročovat. Je to obraz toho, co bude na celostátní úrovni po volbách parlamentních? Obávám se, že ano. Tady ale není prostor k úšklebkům a strouháním mrkvičky – je v zájmu občanů, aby vláda byla efektivní . K té jihočeské záležitosti – co by se mělo stát, kdyby byla dobrá vůle? No přece, zkvaknout oba sedmimiliónové pány a spolu s nimi i ty, kdo tuhle nehoráznost umožnili. Což je, jak to tak vypadá, i nová sociálnědemokratiká pretendentka na post hejtmana Ivana Stráská.
Předčasné volby v Británii
Britská premiérka Mayová navrhuje předčasné volby. Ty se měly v Británii vyhlásit hned poté, kdy se konalo referendum o brexitu, a měly se vyhlásit i kdyby plebiscit dopadl ve prospěch setrvání v unii. Setrvání nebo odchod mělo být hlavní téma těch voleb. To by byl býval rozumný postup, psal jsem o tom hned po brexitu (bohužel tihle Angláni na mě ne a ne dát si poradit!). Teď to vypadá jako akt zoufalství. Ono to rozlúčkové jednání není tak jednoduché, jako hodit do urny papírek s nápisem PRYČ.
Podger, ano, ten zmatkář, to jsem já: v noci z pondělka na úterý, po půlnoci, jsem jel pro Ljubu a její maminku na letiště, vracely se z velikonočního výletu. Letadlo přiletělo půl druhé, nejdřív jsme jeli do Osnice, vyložili maminku a pa teprve domů, do postele jsme se dostali po půl čtvrté. No a protože jsem prozíravý, radil jsem k vypnutí mobilu.
“Znáš to,“ povídám. „V sedm ráno bude volat Knébl , aby mi sdělil nějaký super nápad.“
Vypnuli jsme telefony a zalezli pod deku.
Někdy v devět nás vydolovali pejskové. Šel jsem - nejdřív s Norou, vůli tlapce chodíme na dvakrát – na procházku. V lese jsem si uvědomil, že mám vypnutý telefon. Minutu poté, co jsem ho zapnul, začal vyzvánět. Koukám, kdo mě po ránu volá do lesa, no ovšem, Knébl, určitě má nějaký super nápad.
“Co se děje?“ vyhrkl na mě. Divím se, co by se mělo dít. „Tys mě volal ve tři ráno, slyšel jsem jen nějaké mumlání a pak už nic! Od rána se tě snažím dovolat!“
Ach jo… milý Jiří! Nemáš se kamarádit s Podgerem!